Vlastimil Vondruška používá ve své nové knize termín „rule-out“, což je výpadek dodržování pravidel. Zhroucení vymáhání zákonů, jak jsou napsány. Charakterizuje tím naší dobu. Velmi přesné. Vždy tomu bylo tak, že lidé testovali hranice a někteří překračovali zákony i nepsaná morální pravidla. Nějací jiní lidé proti nim ta pravidla hájili a občas se mezi nimi role obrátily. K tomu patřilo to, že vyšší (vládnoucí) vrstvy dbaly na zákony víc než ostatní. Pochopitelně. Vždyť byly nastaveny v jejich prospěch. Zákony jim umožnily ovládat podřízené vrstvy, ale také je poněkud omezovaly. Nicméně pořád bylo vše výhodné. Bohatí tedy trvali na dodržování zákonů víc než chudí. Mocní trvali na dodržování zákonů víc než bezmocní.

Co když revoluční výbor ovládne diktátor nám nepřátelský?

Dnešní situace je historicky unikátní tím, že držitelé moci systematicky ničí pravidla, která je u moci udržují. Jsou tak „nadržení“ na to, aby mohli podřízené vrstvy vysávat ještě víc, že nedokážou snést žádné omezení. Nejsou schopni si připustit, že takové jednání je sebevražedné. Nejhůře se, jako vždy, chovají jejich lokajové, nikoliv příslušníci elity. Slyšíme tedy požadavky na zneplatnění voleb. Nejsou si ovšem schopni si položit otázku: co když revoluční výbor ovládne diktátor nám nepřátelský? Schvaluje se napadání politika s malým dítětem při běžném položení kytičky. Ani tady si nejsou schopni si položit otázku: co když někdo zorganizuje podobný dav proti nám? Mají tichou radost nad zmlácením Ladislava Jakla a nejsou schopni si položit otázku: co když příště dostanu na budku já? Šíří se horlivé přitakávání případům cenzury a vyhazování z práce (aniž by byli schopni si položit otázku: co když příště upadnu do nemilosti já?). Někde vzadu za tím je nejspíš strach: když nebudu jásat dost hlasitě, smečka se otočí proti mně. To není běžné utahování šroubů. Jde o rozpad systému.