Formuloval jsem je v knize Prolomení hradeb dvojka a dosud nemám, co bych na nich změnil. Snad jen to, že některé se staly pravděpodobnějšími a jiné méně pravděpodobnými. Není ani důvod měnit prognózu, že v roce 2070 bude ve většině evropských států islám oficiálním státním náboženstvím se všemi důsledky, které z toho vyplývají.

Než se dostanu k vlastním scénářům, dovolím si dvě prognostické odbočky.

Za prvé. Existují pouze dvě nevratné pohromy – masová migrace a takový útok zbraněmi hromadného ničení, který by zabil téměř všechny obyvatele. Všechno ostatní se dá napravit. Mizerné školství může být reformováno. Zkorumpovaní soudci mohou být vyměněni. Korupční zvyklosti mohou být vymýceny. Fabriky se dají znovu postavit. Zničená krajina a zdevastovaná půdou mohou být rekultivovány. Majetek patřící cizincům může být vykoupen nebo vyvlastněn.

Když se ale podíváme na ty dvě nevratné pohromy, je zřejmé, že nejsou stejně pravděpodobné. Navzdory stále účinnějším zbraním počty obětí konfliktů klesají (resp. jejich poměr vůči celkovému počtu obyvatel). Kupříkladu dnes ani v nejvíc katastrofickém scénáři velké války nepočítáme s tím, že by Česká republika mělo 8 nebo 9 milionů mrtvých. Přitom mnohé středověké konflikty takové počty obětí měly (v poměru k celkové populaci). A to se válčilo meči a kopími. Konec konců, přivykli jsme i tomu, že za genocidu jsou označovány konflikty s takovými počty obětí, že by byly před 100 lety označovány za šarvátku.

Pravděpodobnost vyhlazení zbraněmi tedy klesá. Zato prudce stoupá riziko naplnění druhé hrozby – migrace natolik masová, že příchozí prostě nahradí původní obyvatele a kolonizují si zemi pro sebe. Za starých dob to bylo myslitelné pouze v případě, kdy kolonizovaný národ prohrál válku. Dnes stačí pár politických a ekonomických chyb a celý národ, kultura, právní systém i etnikum mohou nevratně zmizet.