1. Všechny tradiční strany dohromady získaly čtvrtinu hlasů oprávněných voličů (počítám k nim i Starosty a Svobodné). Po čtyřleté mediální masáži, přesvědčování ve školách, změně pravidel soutěže ve prospěch zavedených stran (loňská novela zákona o politických stranách) a dokonce i cenzuře soukromé komunikace mezi lidmi. Je to naprosto jednoznačný doklad o jednoznačném odmítnutí nejen konkrétních politiků, ale i celého politického systému – současné podoby parlamentní demokracie.

2. Politická elita si poradila jako jinde v Evropě. Postavila dvě falešné protisystémové strany, nachytala další hlasy a to jí stačí k udržení u moci. Do příštích voleb se možná odkopou, takže elity vymyslí něco dalšího. Pořád jsou před námi o krok napřed.

3. Práce vlády a parlamentu bude vypadat stejně jako dosud. To znamená relativně malý počet multikulturních fašistů a k tomu dav ovcí, které se jim neodváží postavit na odpor, protože by jim mohl stranický sekretariát odebrat nějakou drobnou výhodu. Voličům pak budou vyprávět, že oni osobně jsou proti, ale nic nezmůžou.

4. Dobrá zpráva je, že skončilo rozdrobení vlasteneckých uskupení. Po včerejšku už existuje pouze jediná vlastenecká strana – Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury. Můžeme k němu mít tisíc výhrad, ale jako jediný dokázal vybudovat významnou sílu. Pro lidi, co nechtějí islamizaci České republiky ani globální vládu multikulturních elit, jsou už jen dvě možnosti – vstoupit do SPD nebo se věnovat mimopolitickým aktivitám.