Když jsem před více než rokem zahájil pravidelné přednášky nad knihou Prolomení hradeb, začalo na ně přicházet mnoho vyloženě zoufalých lidí. Osobně na tom nejsou špatně, ale drtí je, když musí bezmocně přihlížet, jak je jejich země likvidována. Trpí, když vidí, jak mocenské a finanční elity postupně ničí všechny oblasti života a směřují k nahrazení současných obyvatel jiným etnikem, což povede k islamizaci země. Co s tím můžeme dělat? Jak můžeme nastavený proces zastavit? Takovou otázku jsem dostával znovu a znovu.

Moje odpověď byla pokaždé stejná. Buďte trpěliví a čekejte, až protistrana udělá chybu. Zatím se na onen okamžik pečlivě připravujte. Obávám se, že mnozí odcházeli zklamáni, protože by nejraději hned zahájili revoluci. Jenže chyba přišla. Stalo se tak mnohem rychleji, než jsem já sám čekal.

Stačilo jen zabavit juniora náhradní činností…

Všichni už věděli, že SPD nemá dost síly, aby prosadila systémovou změnu, a že takovou sílu v dohledné době nezíská. Tušilo se, že v českém prostředí je velmi nepravděpodobné, aby řádově silnější subjekt vznikl bez otce a syna Klausových, bez jejich kontaktů, zkušeností a dalších zdrojů. Z hlediska politických odpůrců či konkurentů by tedy bylo logické udělat všechno pro to, aby klausovská strana nevznikla. Stačilo zabavit padesátníka juniora nějakou náhradní činností, pěstovat s ním slušné vztahy a být vděční za každý rok, kdy se bude věnovat víc rodině a sportu než politice. Místo toho jej neuvěřitelně hloupě zahnali do situace, kdy nemá jinou možnost než založit antielitářskou stranu. Nejspíš jde o největší chybu od roku 1992, kdy havlisté sestavili Občanské hnutí a šli s ním do voleb proti ODS.