Američané jsou nadále schopni v podstatě náhodně střílet rakety a posílat drony, kamkoliv se jim zamane. Ale nejsou schopni formulovat ani vlastní zájmy, natož je prosazovat. To, co Bush mladší vznešeně označil jako nový světový pořádek, tomu by spíše slušelo označení „generátor náhodných útoků“.

Jak to ovlivní vztahy mezi velmocemi a rovnováhu sil ve světě, k tomu se dostatečně vyjadřují geopolitologové, a to i zde na Prvních zprávách. Pro nás je ale zajímavější otázka, jak to ovlivní poměry v České republice. I to má mnoho aspektů. Shrnu některé z nich – ty, které vyplývají z dynamiky vývoje uvnitř americké mocenské elity jakožto sociální vrstvy.

Kdyby byla Česká republika konsolidovaným státem schopným hájit vlastní hranice, s vlastními ozbrojenými silami nebo schopností je rychle vybudovat, s vlivem na vlastní ekonomiku a média atd., potom by byla ideální doby na nezávislou zahraniční politiku a nové vymanévrování vztahů se všemi, kdo mají vliv na situaci v Evropě.

enže Česká republika takovým státem není. Jedná se spíše o území, kde různí hráči (státní, nadstátní i korporátní) realizují svoje zájmy, a místní vláda se snaží mezi nimi manévrovat, jak to jde. Tak tomu bude v dohledné době i nadále.