• Nestalo se to v Československu. Beneš v roce 1945 znárodnil všechny větší podniky. Maličké firmy a živnosti znárodnil později někdo úplně jiný.
• Nestalo se to po ruce 1918, kdy Masaryk prosadil zabavení velkých šlechtických pozemků a jejich zvýhodněný prodej drobným rolníkům. Na malé majetky se nikdy nesáhlo.
• Nestalo se to ve Velké Británii, kde proběhla vlna znárodňování pro roce 1945. Týkal se jen největších a strategických podniků.
• Nestalo se to ani ve Francii a Itálii, kde proběhlo totéž ve stejné době.
• Nestalo se to dokonce ani v Polsku, kde komunisté znárodnili všechno možné, ale na drobné podnikání nesáhli.

Takže není to spíš naopak? Neučí nás dějiny spíš to, že ten, kdo chrání velké majetky, pak se velkou chutí zabavuje majetky drobné (například formou tzv. exekucí)? A že ten, kdo se velkým vlastníkům postaví, ten respektuje normální rodinné majetky?