Jodie už nežije a Tereza Mayová už není britskou premiérkou. Přesto je důležité se k jejich příběhu vracet, protože přesně ukazuje, co se děje s evropskou mládeží na mnoha úrovních a na mnoha místech.

První část se odehrává v listopadu, kdy britská premiérka přijala delegaci Skatů. Ze setkání známe jen krátký novinový článek a posty na sociálních sítích. Mnohé si ale dokážeme snadno domyslet. Dospívající lidé prožívají slavnostní pocit. Cítí se, jako by vstupovali do velkého světa. V tu chvíli neřeší, že proti nim sedí premiérka, která kašle na obyvatele vlastní země, počíná si tyransky, drsně omezuje občanské svobody, nechává zabíjet politické vězně, podporuje džihád proti Velké Británii a pohrdá vůlí lidu vyjádřenou v referendu.

O takových věcech ale přemýšlí rebelové, nikoliv vzorné holčičky. Vzorná holčička stojí na tribuně nebo u řečnického pultu, kde plamenně hovoří o ledních medvědech nebo volá po útoku na Rusko. Vidí šanci utéci ze světa, kde je život stále těžší a šance stále omezenější. Není to lepší ani horší, než když se jiná dívka snaží stát filmovou hvězdou.