Bylo běžné, že většinu řemeslnických prací si museli obstarat sami. Svépomocí vznikala i část oblečení, na spoustě věcí se lidé domluvili s přáteli a známými. Vlastně toho tolik nepotřebuje. A dnes berou jako tragédii, když nemají vlastní relativně luxusní bydlení, nemohou nakupovat ve značkových obchodech a každý rok být na zahraniční dovolené. Je to pro ně dokonce tak vážné, že kvůli tomu mnohdy nezakládají rodiny.

Tak nějak by bylo možné formulovat otázku, která je někdy vyřčena a častěji nevyřčena. Starší generace prostě nechápou.

Naše současná situace je nezvyklá tím, že není dostatek dobrých pracovních míst a nejsou ani podmínky pro život v chudobě. Lidé se mohou obejít bez zahraniční dovolené a mohou se oblékat v Lidlu, ale nemohou se obejít bez základní sebeúcty. Jestliže celý svět kolem nich vyjadřuje, že poctivost a pracovitost je hodná posměchu, pokud není spojena s vysokým příjmem, stává se chudoba nesnesitelnou. A právě to vyjadřují současná média, reklama, předpisy i vyjadřování celebrit. Chudí jsou dobří jenom jako rukojmí neziskovek a objekty predátorských lichvářů.