Ti, kdo před dvěma měsíci doufali, že Evropská unie fakticky končí, ti jsou dnes asi zklamáni. Propaganda, dotace i vytváření nových směrnic zase jedou plným tempem, jako by se nic nestalo. Čeští eurohujeři zase ožili.

Nicméně pár věcí se přece jenom změnilo.

Je teď mnohem viditelnější, že EU už není spojena s žádnými ideály. Zůstává už jenom represivní aparát a korupce. Unie nedokázala ani koordinovat boj proti epidemii, ani poskytnout podporu vojensky napadenému členskému státu. Nedokázalo dokonce ani zastavit financování aktivit agresora. Nečelí ani německému pokusu obsadit a rozkrást Itálii. Jenže se ukázalo, že příznivci nic z toho nečekají. I pro ně už je unie jenom otázkou represí a projevů poníženosti.

To samo o sobě by ještě nemuselo znamenat zánik. Z dějin známe i jiné říše založené čistě na násilí a zastrašování mas otroků. Jenže každá z těch říší dokázala poměrně dlouhodobě stabilně fungovat. A stabilního chodu není unie schopna. Každých pár měsíců je její aparát dražší. Každých pár měsíců platí pravidla destruktivnější pro ekonomiku. Každých pár let je životní úroveň nižší než předtím. Podobně klesá úroveň školství. Cenzura je stále přísnější (což si vyžaduje živit stále více aktivistů). A nezdá se, že by existovalo nějaké dno, na kterém by se mohla situace ustálit.

EU se snad může utěšovat tím, že USA jsou na tom ještě hůř. Rozpadající se země ve stavu občanské války nemůže být schopna zvládnout epidemii. A také není. Nicméně radost z amerických problémů nevyřeší žádný problém evropský.