V souvislosti s krizí na Ukrajině a pochopením toho, že vojenský konflikt se nemusí vyhnout ani střední a západní Evropě, to není překvapivá změna pohledu na armádní financování. Tuzemští politici si snad v těchto dnech naplno uvědomili, že je Česká republika součástí NATO.
Má-li tato organizace zajišťovat kolektivní obranu, musí její členské země mít akceschopnou armádu, která je k tomu schopna přispět. Bez peněz to logicky nejde. Jejich nedostatek neumožňuje udržet v jejich řadách kvalitní lidi a zajistit jim dlouhodobě pořádný výcvik a požadavkům doby odpovídající výzbroj a výstroj.
Ostatně vedení armády připouští, že v současné době není schopna stoprocentně plnit všechny povinnosti. K tomu, aby se dostala k optimálnímu stavu, se jí nedostává vojáků, munice, náhradních dílů a v neposlední řadě financí na modernizaci techniky. Nedojde-li během schvalování návrhu státního rozpočtu na příští rok k nějakým změnám, potom by se armádní rozpočet měl zvýšit zhruba o dvě miliardy. To by mělo pomoci obléknout do uniformy stovky nováčků a zlepšit zabezpečení vojáků.
Otázkou zůstává, zda v následujících letech nebude muset armáda zase propouštět? Urovná-li se krize na Ukrajině a klesne-li bezpečností riziko v Evropě, mohou politici na sliby rychle zapomenout. V armádních výdajích se jim zatím relativně snadno škrtalo.
Problematické miliardové zakázky typu obrněných transportérů Pandur vyvolávaly ve veřejnosti dojem, že armáda špatně hospodaří a peníze mizí v černé díře korupce. Proto razantní škrty v jejím rozpočtu nevzbudily v minulosti negativní reakce. Naopak v době ekonomické krize se tyto úspory přímo nabízely.
Problematické zacházení s armádními penězi zároveň může dokazovat, že v některých případech není nejdůležitější celkový objem financí, ale to, jak se s ním naloží.
Dokáže-li současné vedení ministerstva obrany s miliardami zacházet smysluplně, mohla by se česká armáda dostat do lepší kondice.
Pak by nemuselo tolik vadit, že dodržení slibu o postupném navyšování vojenského rozpočtu na úroveň téměř jednoho a půl procenta v roce 2020 stejně nebude znamenat splnění závazku vůči NATO. Podle něj mají být totiž armádní výdaje minimálně na úrovni dvou procent hrubého domácího produktu. Této hranice dosáhla Česká republika naposledy v roce 2005.
Psali jsme:
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
