Odkud unikly nahrávky telefonních rozhovorů mezi Pavlem Bémem a Romanem Janouškem, to zatím není úplně jasné. Experti na tajné služby připouštějí, že to skutečně může být z BIS. Pro ni by nemělo být složité ověřit si, zda zmiňované lidi odposlouchávala a co případně nahrávky obsahují. Pokud se budou shodovat s tím, co bylo zveřejněno v médiích, mělo by být jasno.

I když patrně pouze v tom, odkud zmiňované záznamy pocházejí, než v tom, kdo je vynesl na veřejnost. Zároveň se jen obtížně podaří odhalit, proč byly s odstupem zhruba pěti let zveřejněny. V neposlední řadě je téměř jisté, že se v médiích objevila jen jejich část. Koho odposlechy konkrétně zůstaly zatím v pozadí, o tom lze pouze spekulovat. V podobné rovině se momentálně nachází i důvody, proč?  

Aféra kolem kontroverzního lobbisty Romana Janouška tak opět vyvolává pochybnosti o tom, jakým způsobem tajné služby fungují a jak se s výsledky jejich práce zachází. Přitom BIS má být zjednodušeně řečeno úkolována vládou. Má jí dodávat informace, které souvisí nejenom například s terorismem, nebo s extremismem, ale rovněž s ochranou významných ekonomických zájmů. A k nim by mělo patřit zabránění prorůstání klientelismu a korupce do politiky a státní správy. Pokud bývalý premiér Mirek Topolánek prohlásil, že o fungování kmotrů a snaze ovlivňovat tok veřejných financí věděl hlavně z kavárenských řečí, potom mu nic nebránilo uložit BIS, aby toto nebezpečí prověřila. I když by to asi byl zbytečný pokyn.  

Z výročních zpráv opakovaně vyplývá, že na tento problém upozorňovala. Vzhledem k počtu nejrůznějších dokumentů, které ze služby putovaly také směrem k vládě, je téměř vyloučené, že by se politici k potřebným informacím nedostali. Pochopitelně nelze očekávat, že by získali nahrávky podobné telefonátům mezi Bémem a Janouškem. Zároveň není pravda, co někteří politici rádi tvrdí, že šlo pouze o obecné slohové cvičení. Za ně lze s trochou zjednodušení maximálně považovat veřejně přístupné výroční zprávy. Dejme tomu premiér, ale i někteří další ministři museli mít k dispozici i detailnější analýzy. V současném systému však nelze ověřit, jakým způsobem s takto získanými materiály zacházeli.  

Vzhledem k tomu, že systém klientelismu a korupce nerušeně léta fungoval a patrně i nadále funguje, dá se předpokládat, že zjištěním BIS nepřikládali patřičnou váhu a nic zásadního v těchto věcech nepodnikli. A nejde pouze o případnou součinnost s orgány činnými v trestním řízení v konkrétních kauzách, ale také o odstraňování děr, kterými z veřejných financí utíkají peníze tam, kam by neměly. V souvislosti s pasivním přístupem k informacím z BIS a vzhledem k nejrůznějším únikům lze spekulovat o tom, zda tyto materiály někteří politici neshromažďovali především kvůli tomu, aby je využili v mocenských bojích. I kdyby tajné služby pracovaly prvotřídně, nemuselo by se to v boji proti korupci a klientelismu nijak projevit.  

Vyjdeme-li teoreticky z předpokladu, že ve zmiňovaném systému hrají důležitou roli politici, pak citlivé informace mohou mířit i do rukou těch, kteří se na jeho fungování podílí. Rovněž budou-li na činnost tajných služeb dohlížet politici, kteří mohou být s popisovaným systémem spjati, potom jen obtížně povedou nejrůznější zjištění k jeho rozbití. Tuto skepsi může posilovat další z uniklých odposlechů. Na něm se Roman Janoušek baví s jedním z významných představitelů BIS. Její ředitel i mluvčí se snaží přesvědčit veřejnost, že je to standardní postup, protože se služby musí pohybovat v rizikovém prostředí. Zpravodajští experti však řešení problémů vzdělání ředitele BIS i velmi přátelský projev včetně tykání za úplně běžný nepovažují. Může tak jít o další střípek zapadající do mozaiky systému, který názorně popisuje jedna z výročních zpráv BIS.  

„Český organizovaný zločin nejvyšší úrovně má podobu vlivových (klientelistických) sítí a podnikatelsko-mocenských struktur. Prostřednictvím legálních ekonomických subjektů profituje zejména systematickým obohacováním se na veřejných rozpočtech a firmách se státní majetkovou účastí. Podnikání představitelů takových struktur (prostřednictvím legálních obchodních subjektů) je však zároveň doprovázeno uplatňováním vlivu na orgány státní správy a samosprávy, na legislativní proces, ale i na státem ovládané podniky atd. Jejich činnost má povahu kriminality bílých límečků, přičemž rozlišit legální postupy od nelegálních je stále obtížnější.“ Konec citátu z výroční zprávy BIS z roku 2010.