Přesto lze považovat prodej ČSA za úspěch. Pokračující celosvětové ekonomické problémy se negativně projevují i ve fungování letecké přepravy. Většina menších aerolinií je ztrátových a hledá záchranu v náručí solventního investora. Problém je někoho takového vůbec nalézt.  

Názorně se o tom v minulosti přesvědčila tehdejší česká vláda. Ta počítala s tím, že se Českých aerolinií ujme společnost Air France – KLM. Ta od nabídky právě pod vlivem nepříznivých ekonomických okolností ustoupila. Dalším zájemcem bylo konsorcium Unimex Group-Travel Service. Jeho nabídka však nebyla pro vládu přijatelná a proto plánovaný prodej zrušila.  

Nyní je kabinet úspěšnější a prodej by měl být stvrzen na začátku dubna podpisem smlouvy. Uzavřený obchod zároveň doprovází komentář o tom, že tato privatizace nebude představovat pro státní pokladnu prakticky žádný okamžitý zisk. Přesto by měl být prodej za relativně nízkou cenu lepší než žádný.  

ČSA jsou sice zavedenou značkou, zároveň však nemají prostředky na modernizaci leteckého parku a svým způsobem skomírají. Proto nutně potřebují oživit. To by měly zaručit finance od kupce, tedy od korejských aerolinií. V neposlední řadě by mohly ČSA těžit z pozice nového investora na světovém leteckém trhu, kde patří mezi špičku. Zároveň působí v asijském regionu, který má velké předpoklady poměrně rychlého ekonomického růstu.  

ČSA jsou navíc součástí Českého aeroholdingu. Do něj patří i ruzyňské letiště. Korejci z něj mohou učinit jedno z hlavních přestupních míst na cestě mezi Asií a Evropou. Což by znamenalo zvýšený počet letů, tím i cestujících a logicky rovněž příjmů pro Letiště Václava Havla.  

Prodejem ČSA by tak měla být dokončena jejich záchrana. Což se například nepovedlo u maďarských aerolinií Malév, které zkrachovaly. Podobný osud v současné době i nadále hrozí polské společnosti LOT. Příkladů by se dalo uvést pochopitelně ještě více.  

Zkrátka v době světových hospodářských problémů letecká doprava zrovna nevzkvétá a prodej Českých aerolinií lze považovat za úspěch.