Může za to skutečnost, že přesně před patnácti lety se Česká republika začlenila do organizace uplatňující zásadu kolektivní bezpečnosti. V příslušném dokumentu je zakotvena jako ustanovení, že napadení jedné členské země je útokem proti NATO jako celku. Právě z této formulace mohou občané České republiky čerpat zmiňovaný pocit jistoty.
Být v současné době součástí Severoatlantické aliance Ukrajina, jen těžko by mohla ruská vojska operovat na Krymu. Právě v takovýchto krizových momentech si možná lidé v Česku uvědomují smysl členství v NATO.
Platilo to i pro doby nedávno minulé. Například po 11. září 2001 a teroristických útocích ve Spojených státech amerických. Ty obrátily pozornost na do té doby podceňovaný typ bezpečnostního rizika. Došlo ke změně strategie a zostření boje proti terorismu. Problém je v tom, že je de facto nekonečný a finančně velmi nákladný.
Prezident republiky Miloš Zeman sice může vyzývat k tomu, aby neochaboval, nebo k vzniku jednotné evropské armády, realita se však s tímto přáním rozchází. Výdaje na obranu v České republice klesají a podobně jsou na tom i jiné členské země NATO. Ostatně muži v uniformách varují před tím, že pod vlivem opakovaných rozpočtových škrtů armáda pomalu ztrácí schopnost plnit své povinnosti.
15. let Česka v NATO, Petr Pavel
Foto: Filip Jandourek
Nedostatek financí přispívá k tomu, že neustále klesá počet vojáků i civilních zaměstnanců. Z úsporných důvodů byly postupně rušeny některé posádky nebo velitelství. Armáda musela omezit některé své aktivity, týkající se například pomoci civilnímu obyvatelstvu během kalamit typu povodní a podobně. Přitom v konfrontaci s jejím stavem před patnácti lety došlo celkově k její výrazné redukci a úplné profesionalizaci.
Celá řada skandálů dokazuje, že to samo o sobě nebylo zárukou jejího lepšího fungování a hospodárného nakládání s penězi. Podivné okolnosti kolem pořízení obrněných transportérů Pandur, letadel CASA, stíhaček Gripen a podobně naopak upozorňují na to, že miliardy korun mohly být pro potřeby armády vynaloženy účelněji.
Týká se to rovněž doby, kdy armáda nesmyslně investovala do modernizace tanků a letadel. Kdy nakupovala nefunkční padáky a další nekvalitní výzbroj. To vše ji stálo další miliardy korun. Pochybné investice však nepřinesly prakticky žádný užitek. Kdyby byly miliardy z předražených a korupcí zatížených armádních zakázek vynaloženy účelně, přispělo by to ke kvalitnějšímu výcviku i vybavení vojska, které by více odpovídalo nárokům Severoatlantické aliance.
Představy o tom, že členství v NATO tomu zabrání, se ukázaly jako velmi optimistické, nebo přesněji řečeno naivní. Přesto část tuzemské armády splňuje nejpřísnější kritéria Aliance. Řeč je o speciálních jednotkách účastnících se mezinárodních misí. Jejich úspěchy překrývají zmiňované nedostatky a rovněž neplnění slibů daných NATO.
Ani 15 let po vstupu do Aliance totiž není Česká republika schopna zajistit, aby vynakládala na armádu dvě procenta hrubého domácího produktu, jak je po ní Aliancí požadováno a jak tuzemští politici neustále slibují.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
