Do těchto souvislostí je potřeba zasadit výroky, že si prezident ponechá pravomoc jmenovat nové profesory a nepřenese ji na ministra školství. Takovéto úvahy se objevily v momentu, kdy Miloš Zeman odmítl jmenovat profesorem Martina Putnu. Bez změny ústavy je to vyloučené. Maximálně může dojít k tomu, že hlava státu profesory jmenuje, ale dekrety jim osobně nepředá. V praxi se to ukázalo v už zmiňovaném případu Martina Putny.

Zopakování tohoto postupu zažili jeho kolegové, kteří převzali dekrety od ministra školství Marcela Chládka. Hlava státu se omluvila kvůli náročnému programu. Vzhledem k napjatým vztahům prezidenta s částí akademické obce není překvapením, že se slavnostní předání dekretů nepodařilo sladit s prezidentovými aktivitami. Byť to může být vnímáno jako neuctivé gesto, není to v případu jmenování profesorů nejdůležitější.

Podstatné je, aby Miloš Zeman neodmítal podepsat profesuru lidem, se kterými si není názorově či lidsky příliš blízký. Podle platných pravidel je jeho role spíše formální. Svým podpisem by měl stvrzovat, že celý proces splnil všechny náležitosti předepsané zákonem o vysokých školách.