Odpovídají tomu i průzkumy veřejného mínění. Podle nich se ke světovému šampionátu staví kriticky většina obyvatel. Přesto se nechce věřit tomu, že by právě Brazilcům skepse vůči mistrovství vydržela i v momentu, kdy na trávník vyběhnou reprezentanti jejich země.   

Fotbal je v Brazílii takovým fenoménem, že ovlivňuje tempo každodenního života a výrazně zasahuje do politiky. Ostatně už se objevují prognózy, že pokud domácí nezískají zlaté medaile, může úřadující prezidentka zapomenout na to, že by svoji funkci ve volbách obhájila.  

Pokud by Brazilci fandili proti svým hráčům, o šampionát se nezajímali a nejrůznějšími protesty by jeho chod narušovali, potom by politici docílili kvadratury kruhu, nebo sestrojili perpetuum mobile. Země, jejíž obyvatelé bez ohledu na věk a pohlaví fotbalový míč s mírnou nadsázkou zbožňují a na setkání nejlepších hráčů planety museli čekat přes šedesát let, by si mistrovství světa měla naplno užívat.  

Problém je v tom, že takovéto akce nejsou pouze o sportu. Naopak v posledních letech se může zdát, že ten slouží spíše jako prostředek k tomu, jak vydělat obrovské peníze. Řeč není o vysokých platech hráčů, ani o příjmech fotbalových svazů účastnických zemí.  

Světová fotbalová federace FIFA by měla inkasovat na tržbách za televizní práva, příspěvky sponzorů a podobně přes čtyři miliardy dolarů. Přitom před šestnácti lety ve Francii to byla zhruba půl miliarda. Vidina tučného zisku se však netýká pořadatelské země. Ta musí investovat značné sumy do modernizace či výstavby stadionů a do budování infrastruktury.  

Druhá jmenovaná aktivita má v očích daňových poplatníků vytvořit alibi, proč tolik peněz z jejich kapes spolkne jednorázová akce. Problém je v tom, že brazilským politikům se více dařilo v první části. Stadiony s menšími či většími problémy byly vybudovány. O železnicích, dálnicích, letištích a dalším zázemí to už nelze tvrdit v celém rozsahu.  

Zkrátka slibované investice do infrastruktury nebyly zcela naplněny, příprava stadionů byla zase předražena. Výsledkem jsou zmiňované protesty proti plýtvání penězi a proti neřešení sociálních problémů země. Před startem šampionátu se proto pomalu více než o tom, kdo vyhraje, diskutuje o tom, zda a případně jakým způsobem naruší stávky a nepokoje průběh mistrovství světa.  

V zemi, která miluje fotbal nade všechno, je vrcholným uměním naladit obyvatele negativně proti šampionátu. Brazilští politici to dokázali. Nyní záleží na tamních fotbalistech, aby byli úspěšní a získali zlaté medaile. Jedině tím mohou zabránit dvojí frustraci obyvatel. Jednak z počínání politiků, jednak z prohry brazilských fotbalistů, což by mohlo vyústit ve dvojnásobný hněv rozzlobených Brazilců.