Stačilo mu k tomu získat podporu alespoň od 82 poslanců. Tajného hlasování se jich totiž zúčastnilo jen 163 a právě 82 představuje minimální hranici, jejíž zdolání bylo nutné pro zvolení. V souvislosti s tím není podstatné, zda měl Gazdík nějakého protikandidáta či nikoli. Byla-li by většina proti němu, místopředsedou by se nestal a volba by musela pokračovat.
I když to není úplně přesné. Zákonodárci by mohli nechat tento post neobsazený. Případně by se mohli usnést na tom, že se počet místopředsedů snižuje ze čtyř na tři. Počet poslanců ve vedení sněmovny není striktně dán a záleží pouze na vůli většiny. Zároveň není nikde napsáno, že se jednotlivé funkce včetně předsedů výborů musí rozdělovat poměrným systémem, který by zohledňoval sílu jednotlivých klubů v dolní parlamentní komoře.
TOP 09 tak neměla na místopředsednické křeslo nárok, byť představuje čtvrtou nejsilnější sněmovní frakci. K dobrým politickým mravům patří, aby vládní koalice neválcovala opozici a umožnila jí důstojné zastoupení ve vedení dolní parlamentní komory. Místopředsednické křeslo pro zástupce KSČM a TOP 09 toto pojetí bohatě naplňuje.
Byť v druhém případu k tomu někteří poslanci museli být svým způsobem donuceni. Vzhledem k tajné volbě nepůjde hodnověrně ověřit, kdo z nich nakonec Gazdíka volil. Kdo ho podpořil nepřímo tím, že se hlasování nezúčastnil a snížil tím počet hlasů nutných k jeho zvolení. 98 získaných hlasů neodpovídá součtu poslanců za sociální demokracii, ANO, KDU-ČSL a TOP 09. Ten činí 137. Pátrat po tom, kdo se jak zachoval, je v tuto chvíli zbytečné.
Výměna Petra Gazdíka za původního kandidáta Miroslava Kalouska se TOP 09 nakonec vyplatila. I když post místopředsedy sněmovny je spíše záležitostí prestiže, než reálného politického vlivu. Ten lze pouze částečně uplatnit při vedení společné schůze.
Další činnost dolní parlamentní komory ukáže skutečný vztah mezi vládní koalicí a opozicí. Ten se odhalí spíše při vypjatém jednání o kontroverzních zákonech, než při dělbě moci ve vedení sněmovny. V minulosti například docházelo k omezování rozpravy, které bylo namířeno proti opozičním poslancům. Nebo naopak k nejrůznějším obstrukcím, které měly vládním poslancům zabránit v prosazení některých zákonů, nebo jim jejich přijetí alespoň zkomplikovat.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
