Časté změny ho činí nepřehledným, málo srozumitelným a těžko předvídatelným. Což se pochopitelně negativně odráží v podnikatelském prostředí. Pro něj by možná bylo lepší, kdyby politici přestali v této oblasti experimentovat a nechali by ho alespoň jedno volební období beze změn. Jak ukazují nejnovější plány ministerstva financí, ani Sobotkova vláda nebude výjimkou a bude se snažit některé úpravy prosadit.
Co bylo v minulosti zavedeno, bude v dohledné době opět zrušeno a naopak. Týká se to například daňové slevy u pracujících důchodců, nebo ústupu od koncepce tzv. superhrubé mzdy. Právě s její pomocí dokázali politici kouzlit a vytvářet iluzi, že některé daně snižují.
Jejich výše však nezáleží pouze na sazbách, ale také na sumě, která představuje základ pro zdanění. Tu upravují nejrůznější odečitatelné položky. S jejich pomocí může dojít k zdánlivému paradoxu. Opticky nižší sazba daně může ve skutečnosti přinést vyšší zdanění. To v případě, že dojde ke snížení nebo rovnou zrušení nejrůznějších odečitatelných položek. Základ daně je pak vyšší.
Pro názornost zjednodušeně řečeno patnáct procent z dvaceti tisíc jsou tisíce tři. Naopak dvanáct a půl procenta ze třiceti tisíc je tři tisíce sedm set padesát korun. U výpočtu daně z tzv. superhrubé mzdy sice zaměstnanec na pásce lépe vidí, kolik ve skutečnosti stojí zaměstnavatele. V praxi to však mimo jiné znamená, že sazba patnácti procent u daně z příjmu představuje ve skutečnosti kolem dvaceti tří procent.
Zrušení tzv. superhrubé mzdy však automaticky neznamená, že lidem zůstane po výplatě na účtu více peněz. To bude záležet na dalších okolnostech, které mohou být skryty právě pod různými odečitatelnými položkami, které ovlivní výši daňového základu.
Tyto věci mimo jiné ovlivňují přehlednost celého systému a tím i možnost daňové optimalizaci, chcete-li úniků. K nim by mohlo přispět i rozšíření počtu sazeb daně z přidané hodnoty. Určitý typ zboží by mohl být vydáván za jiný, spadající do nižší sazby. Ostatně na záměně lehkých topných olejů s naftou a na rozdílu v tomto případě spotřebních daní přišla státní pokladna o miliardy korun. Některé nejnovější návrhy tak mohou jít proti vyhlašované snaze o zlepšení fungování celého systému.
V neposlední řadě je pravda, že celkové příjmy veřejných rozpočtů měřeno k hrubému domácímu produktu, jsou nadstandardní. Alespoň v mezinárodním měřítku podle dostupných statistik. Z nich vyplývá, že tento poměr v Česku mírně převyšuje čtyřicetiprocentní hranici. Celosvětový průměr je zhruba o deset procent nižší. Problém tuzemských veřejných financí tak není v nastavení daní, ale v nehospodárném zacházení se státními financemi.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
