Její výkon sice nebyl excelentní, přesto stačil k tomu, aby zůstala v nově složené Evropské komisi, kterou by měl do konce října schválit Evropský parlament. 

Nenásledovala tak Miloše Kužvarta, který před 10 lety všechny překvapil svojí rezignací po tvrdé konfrontaci s unijní realitou. Ta totiž ukázala, že na svoji funkci nebyl dostatečně připraven ani po odborné, ani po jazykové stránce. Proto se raději kandidatury sám vzdal. Určitá podobnost osudu Kužvarta a Jourové v tomto postupu neexistuje.

Naopak lze tvrdit, že způsob, jakým byli tito kandidáti v tuzemsku vybíráni, nedoznal za 10 let nějakých zásadních změn. Post eurokomisaře zůstal i nadále součástí tvrdého vnitropolitického boje.

Jeho výsledkem je poměrně dlouhé období, ve kterém není Česká republika schopna dodat do Bruselu konkrétní jméno. To potom ztěžuje vyjednávání o oblasti, kterou by měl český zástupce spravovat.