Podle očekávání s vypršením prezidentského mandátu Václava Klause opouštějí hradní prostory i jeho spolupracovníci, včetně vedoucího kanceláře prezidenta republiky Jiřího Weigla. Miloš Zeman tak pod vlivem okolností dostal příležitost ukázat v praxi, jaká je jeho představa o podobě profesionálního úředníka.  

Nejdůležitější post obsadil podnikatelem a aktivním politikem Vratislavem Mynářem. Kancléřem se stal člověk, který v době oznámení příchodu na Hrad byl předsedou Strany práv občanů Zemanovci. I když je pravděpodobné, že z vedení strany by měl odejít, měl by zůstat jejím členem. Alespoň to vyplývá z Mynářových veřejných vyjádření. Podle nich není zároveň vyloučeno, že by i nadále mohl aktivně působit ve stranických strukturách alespoň na regionální úrovni.  

I kdyby všechny vazby se Stranou práv občanů Zemanovci pod vlivem kritiky nakonec formálně přerušil, nebude jeho gesto působit hodnověrně. Hlavně kvůli výrokům v médiích, kdy mluvil spontánně a tudíž řekl, co si skutečně myslí. Podle něj je potřeba maximálně využít post kancléře pro práci Zemanovců.  

Patrně si ještě nepřečetl příslušný zákon, ve kterém se jasně píše o poslání kanceláře prezidenta republiky. Ta má především zajišťovat obstarávání věcí spojených s výkonem pravomocí prezidenta republiky, s jeho protokolárními povinnostmi a jeho veřejnou činností. Nebo stručnou normu četl a vyložil si ji poněkud extenzivním způsobem. Třeba spojuje veřejnou činnost prezidenta s podporou strany, která ho do přímé volby vyslala a v boji o Hrad mu pomáhala.  

Přesto si lze jen těžko představit, že by například Václav Klaus do role kancléře po svém prvním zvolení nominoval někoho dejme tomu z místopředsedů ODS. Ten by sice oznámil, že na volebním kongresu už nebude o místopředsednické křeslo usilovat. Zároveň by dodal, že zůstane ve vedení například severomoravského regionu a bude se novou funkci na Hradě snažit maximálně využít pro práci občanských demokratů. To by Václava Klause ani nenapadlo. Pokud ano, jen těžko by mu to prošlo.