Zatímco u našich sousedů se lidé vydali k volbám řádným, v tuzemsku půjdou občané volit mimořádně. V Německu byla favoritem volebního klání úspěšná a oblíbená kancléřka. V Česku pod tlakem rezignující premiér opouští politiku a osud jeho strany je spíše spojován s pětiprocentní hranicí, jejíž překročení je nutné pro zisk mandátů v dolní parlamentní komoře, než s úvahami o vítězství a pokračování ve vládnutí.  

I když Angela Merkelová drtivě zvítězila, nezískala v Bundestagu většinu a bude muset hledat koaličního partnera. To je jedna z mála podobností s očekávanou povolební situací v České republice. Rovněž v tuzemsku není pravděpodobné, že by mohla vzniknout jednobarevná většinová vláda. Tím paralela končí a nastupují opět rozdíly. V Německu se momentálně nejvíce diskutuje o vzniku velké koalice mezi CDU-CSU a sociální demokracií. V Česku podobný model není pravděpodobný. Jednak se mu bude snažit bránit přímo zvolený prezident Miloš Zeman. Jednak by v pozici silnějšího byla levicová ČSSD, která by však nemusela nalézt na pravici dostatečně silného partnera, se kterým by mohla výrazně většinově vládnout.  

Dalším rozdílem je skutečnost, že česká a německá sociální demokracie spolupracuje na regionální úrovni s komunisty případně s postkomunisty. Na té celostátní však SPD vládnutí s pomocí Die Linke před volbami jednoznačně odmítla a svůj slib hodlá dodržet. Naopak ČSSD připouští možnost nějaké formy vládní spolupráce s KSČM.  

V Německu voliči do parlamentu nevyslali žádné nové uskupení, byť letos nově zformovaná euroskeptická Alternativa pro Německo byla od zisku mandátů vzdálená pár desetin procenta. Naopak v České republice se očekává, že minimálně jedno nové uskupení se ve sněmovně objeví. Předčasné volby by tak navázaly na předchozí tradici. V roce 2010 byly nováčky Věci veřejné a TOP 09. V roce 2006 zase zazářili zelení.  

V jednom směru Česko Německo předběhlo. U našich sousedů mizí ze Spolkového sněmu poprvé Svobodná demokratická strana, chcete-li FDP. KDU-ČSL podobná nehoda potkala ve sněmovních volbách už v roce 2010 a letos se pokusí o návrat.  

Výrazně odlišná je rovněž pozice tzv. velkých stran. V Německu CDU-CSU rekordně posílila. Přispělo k tomu tématické rozkročení křesťanských demokratů, kteří tím ubrali příznivce svobodným, nebo zeleným. Naopak v České republice procházejí tzv. zavedené a v minulosti dominantní strany krizí a jejich voliči je postupně opouštějí ve prospěch menších subjektů.