Od rektorů například zaznívají obavy z toho, aby se finanční spoluúčast studentů nestala bariérou pro talentované žáky, kteří by se nemohli dostat ke kvalitnímu vzdělávání. V této souvislosti je zajímavé, že zhruba před osmi lety byla publikována studie, která tuto představu vyvracela. Naopak se opírala o zjištění, že právě absence školného zvýhodňuje uchazeče o vysokoškolské studium z bohatších rodin. Rodiče těchto dětí totiž většinou mají lepší kontakty a další možnosti, jak zařídit přijetí potomků k vysokoškolskému studiu. Takže na zavedení školného by paradoxně měli podle této studie vydělat studenti ze sociálně slabších vrstev. Samozřejmě za předpokladu promyšleného systému půjček a stipendií. 

Za téměř deset let se mohlo mnohé změnit. Co však zůstalo stejné, jsou dohady o tom, jak nastavit pravidla tak, aby si na vzdělání mohli připlatit i talentovaní nemajetní mladí lidé. Podle rektora Univerzity Karlovy Václava Hampla je nejnovější návrh výhodný pouze pro banky. Výhrady se mohou týkat například toho, zda nehrozí, že banky na úrocích od studentů vyinkasují více než by bylo přiměřené. Proto spoluorganizuje protesty. 

Podle představy ministerstva by si výši školného stanovila každá vysoká škola. Zákon by měl určit horní limit. Pokud se nic nezmění, mělo by to být maximálně dvacet tisíc za rok. Vyměřené školné by se nemělo měnit po celou dobu studia, pochopitelně za předpokladu, že by si ho student neúměrně neprodlužoval. Stát by se zaručil bankám, které by finance hradily příslušným školám. Studenti by tyto peníze spláceli v momentu, kdy by dosáhli určitého příjmu. Návrhy se liší v tom, zda by to měl být průměrný plat, nebo dvojnásobek minimální mzdy. Právě tato druhá varianta se nelíbí rektorům.