Tento pesimistický scénář by měla oddálit povzbuzující injekce. Tvoří ji půl miliardy korun. Právě tuto sumu našlo ministerstvo práce a sociálních věcí ve svém rozpočtu. Je to zhruba polovina částky, kterou je podle provozovatelů sociálních služeb nutné přidat k již schválenému rozpočtu, aby nedošlo k výraznému omezení těchto služeb. Zbývajících několik stovek milionů už ve svých rezervách ministerstvo letos nenajde. Pokud neprojeví štědrou ruku dárci, chybějící peníze do této sféry nedorazí.

Půl miliardy je na první pohled vysoká částka. V konfrontaci s nešetrným zacházením se státními prostředky je to svým způsobem směšná suma. Tak například přímo v resortu práce a sociálních věcí vzniklo několik sporných projektů. Jejich uvedení v život přišlo na miliony korun. Patří k nim například sKarta. Její vlastnictví mělo být povinné pro každého, kdo chtěl přijímat od státu nějakou sociální dávku. Tento požadavek narazil na odpor a z karty se má stát svým způsobem pouze identifikační průkaz.

Dosavadní náklady se zatím počítají v řádu jednotek milionů. Problém je v tom, že byl smluvně dohodnut provozovatel systému. Je jím Česká spořitelna. A protože ministryně Ludmila Müllerová veřejně přiznala, že očekává zrušení sKarty, bude vláda muset dohodnout se spořitelnou náhradu škody za neplnění dohody. Ta se může pohybovat v desítkách možná i stovkách milionů korun.

Dalším příkladem podivného zacházení s financemi resortu je kauza bývalého náměstka Vladimíra Šišky týkající se informačních technologií v souvislosti s výplatou sociálních dávek. Odhadovaná škoda se má podle vyjádření dozorujícího státního zástupce v médiích pohybovat kolem 150 milionů korun.

To jsou dva veřejnosti známé případy týkající se financí z rozpočtu ministerstva práce a sociálních věcí, které Ludmila Müllerová zdědila po svém předchůdci. Nebýt jich, mohla být resortní pokladna plnější a třeba podpora sociálních služeb ještě štědřejší. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele