Právě na základě nich měly být například budovány důležité silniční tahy včetně dálnice, která by spojila Brno s Vídní. Po soudním verdiktu by měly být odloženy. I když v některých případech by k tomu došlo bez ohledu na zmiňovaný výrok, protože chybí peníze. To v tuto chvíli není úplně nejdůležitější.

Podstatné je, že si představitelé státu, kraje nebo obce nemohou dovolit ignorovat dopad staveb na životní prostředí. Pokud se o to pokusí, mají stěžovatelé velkou šanci uspět.

Tak například jedna z rychlostních komunikací měla procházet hned několika městskými částmi v Brně. Byla tak naplánována na území, kde už nyní jsou buďto překročeny limity týkající se hluku, nebo prachu a jiných škodlivých zplodin, případně jsou na hraně. Příliv dalších tisíců vozidel by situaci ještě zhoršil. Jen těžko lze pochopit, že to zásady územního rozvoje nebraly v potaz. Místo toho, aby zodpovědní úředníci a politici přemýšleli o tom, jak takto zatíženým místům ulevit, mělo jejich rozhodnutí životní prostředí v těchto městských částech naopak ještě zhoršit.