Přitom jde o člověka, na kterém je zjednodušeně řečeno zákon postaven. Ostatně jeho původní verze se na poslední chvíli přepisovala hlavně kvůli tomu, že část politiků nesouhlasila s tím, aby existoval generální ředitel státní služby. Obávali se toho, že by byl příliš nezávislý. Byť veřejně argumentovali tím, že nechtějí vytvářet nový úřad.

Místo toho vznikl náměstek ministra vnitra pro státní službu. Toho jmenuje vláda na základě doporučení výběrové komise. Její složení opět určuje kabinet. Současná koalice mohla obavy z politizace státní správy rozptýlit alespoň tím, že by do ní nominovala rovněž zástupce opozice, nebo dokonce někoho stojícího mimo tuzemskou politiku. V komisi jsou pouze představitelé sociální demokracie, hnutí ANO a KDU-ČSL, což názorně ilustruje způsob uvažování politiků.

Nelze se proto divit tomu, že se do výběrového řízení přihlásili pouze tři uchazeči a ti ještě nevyhověli všem zákonem stanoveným podmínkám. Pochopitelně o post „superúředníka“ se nemůže ucházet každý. Zároveň nejsou požadavky natolik striktní, aby se do výběrového řízení nemohlo přihlásit více uchazečů a aby nesplňovali vše, co po nich pravidla vyžadují.