První Topolánkův kabinet spravoval zemi, od okamžiku kdy nezískal důvěru poslanců, necelé tři měsíce. Rusnokova vláda podala demisi po vyslovení nedůvěry 13. srpna. Po třináctém listopadu tak vymaže z historie rekordní zápis Topolánkova týmu. I když se kvůli tomu nabízí jejich vzájemné srovnání, není to paralela úplně přesná.  

Po volbách v roce 2006 vznikal Topolánkův kabinet na základě výsledků sněmovních voleb, které skončily překvapivým patem. Tehdejší předseda ODS se rozhodl uskutečnit průzkum bojem a bez předjednané podpory sestavil jednobarevný kabinet. Podle očekávání důvěru ve sněmovně nezískal. Úspěšný byl až na druhý pokus. Do něj už šel Topolánek jako premiér koaliční vlády spolu se zelenými a lidovci. Aby byl tento projekt úspěšný, musel získat hlasy i z řad opozice, tedy od tzv. přeběhlíků.  

V případě Jiřího Rusnoka by k druhému pokusu dojít nemělo. Bude-li prezident republiky Miloš Zeman postupovat standardně, bude muset zohlednit volební výsledek. Sestavením vlády by měl pověřit toho, kdo ve volbách uspěl a je schopen vytvořit kabinet opírající se o podporu sněmovní většiny.  

Současná Rusnokova vláda byla vytvořena bez konzultací s politickým stranami zastoupenými ve sněmovně na základě rozhodnutí prezidenta republiky. Není podstatné, že pro ni při hlasování nakonec zvedli ruku také představitelé sociální demokracie a komunistů. Přesto jde o vládu bez plnohodnotného mandátu a parlamentního zázemí, která by měla být při svém úřadování zdrženlivá. Pochopitelně je to velmi obecná formulace, kterou lze vykládat různě.  

Například ministr dopravy ji pochopil tak, že vyměnil celou řadu manažerů ve významných podnicích, které podléhají řízení jeho resortu. Jeho kolegové zase vypsali několik zakázek, jejichž celková částka se počítá v miliardách korun. Ministři sejmuli ze svých nástupců tíhu rozhodování o obsazení významných postů velvyslanců. Někteří se rozhodli přestat hrát roli odborníků a stali se politiky, kteří svých funkcí využívají v předvolební kampani. Její průběh však ovlivňují spíše tím, že se sociální demokraté a komunisté nemohou negativně vymezovat vůči vládě. Což jim stejně jako v roce 2010 může ubrat několik procent hlasů.  

Zkrátka vláda bez důvěry je aktivní a brzdit ji nemůže sněmovna, která se dobrovolně rozpustila.