Člověk, který příjmy politiků kritizuje, má zaručenu kladnou odezvu od veřejnosti. Dobře si to uvědomuje rovněž premiér Bohuslav Sobotka. Byť nepoužívá tak ostrá slova jako Josef Středula, snaží se bránit výraznému růstu platů zákonodárců.

Přitom jde spíše o kalkul, jak zvýšit svoji popularitu, než o pokus nastavit jasná pravidla, podle kterých by se mzda politiků určovala. Způsob, který se snaží prosadit Bohuslav Sobotka, připomíná dohadování se na aukci. Někdo navrhne procento, další přisadí a vykřikne procenta tři, jiný trumfuje pětiprocentním růstem.

Podobné handrkování by nemělo být základem, podle kterého by se mzdy politiků měly vypočítávat. Příjmy zákonodárců by zároveň neměly být odtrženy od reality. To by neměl zaručovat úsudek politiků, kteří jsou momentálně u moci. Logicky by se měly odvíjet od určitého násobku průměrného příjmu v nepodnikatelské sféře. V tolik diskutovaném návrhu nepřevyšuje jeho trojnásobek.