Toto nařízení prakticky nelze vynutit, proto záleželo na rozhodnutí jednotlivců, kterých se týkalo, zda se mu podřídí. Příkladem ostatním šel Milan Chovanec. Jako první si vybral působení ve sněmovně a z vedení Plzeňského kraje odstoupil. Svoje rozhodování měl ulehčené tím, že se zároveň stal ministrem vnitra.

Následoval Michal Hašek, který po neúspěšném pokusu sesadit Bohuslava Sobotku z čela strany, si vyhodnotil, že momentálně pro něj bude lepší působit ve vedení Jihomoravského kraje než sedět ve sněmovně. Usnesení se nakonec podřídil i středočeský hejtman Miloš Petera, který rovněž rezignoval na poslanecký mandát.

Naopak Josef Novotný a Jiří Běhounek se dlouhou dobu usnesením ústředního výkonného výboru ČSSD neřídili. O post poslance přijít nemohli a z vedení Karlovarského kraje respektive Vysočiny by je museli odvolat jejich kolegové, což vzhledem k jejich silné pozici v regionech nebylo pravděpodobné.