Tuzemské hospodářství je výrazně orientováno na vývoz a čísla dokazují, že zahraničnímu obchodu se přestává dařit. Například ve stavebnictví přišlo o práci za poslední roky několik desítek tisíc lidí. Spotřeba domácností je utlumena, což se dá říci rovněž o ochotě firem investovat.  

 

Tváří tvář této chmurné realitě, postihly republiku ničivé povodně. I když voda ještě neopadla a škody se teprve sčítají, půjdou do miliard. A nejde pouze o zničení domů a dalšího majetku lidí, ale také o poškození silnic, železnic, mostů a podobně. V neposlední řadě záplavy zastavily výrobu v řadě firem a poškodily jejich zařízení. Malou útěchou může být, že škody by měly být nižší než v roce 2002, kdy zemi rovněž trápily záplavy. Tehdy byly vyčísleny na 73 miliard korun a hrubý domácí produkt kvůli nim poklesl o pár desetin procenta. Bylo to v době, kdy tuzemské hospodářství rostlo a kdy si málokdo dovedl představit, že za pár let tvrdě dopadnou na Českou republiku důsledky světové finanční a následně i ekonomické krize.  

 

V současné době naopak většina odborníků neočekává, že by v nepříliš vzdálené budoucnosti mohla česká ekonomika růst tempem kolem pěti procent. Spokojili by se alespoň s mírným růstem. Otázkou zůstává, nakolik jim toto přání může přiblížit nebo naopak oddálit velká voda? Premiér Petr Nečas veřejně přislíbil, že vláda bude ze státní pokladny investovat více než pět miliard korun na odstranění škod. Finance by měly být využity mimo jiné na opravu silnic a železnic. Lidí bez práce ve stavebnictví by mohlo trochu ubýt. Opravy budov a mostů by mohly zvýšit poptávku ve stavebnictví.  

 

Zmiňovaná částka není však natolik závratná, aby ji šlo považovat za zásadní investiční impulz pro tuzemskou ekonomiku. Takže bez ohledu na skutečnou výši škod způsobených záplavami lze tvrdit, že velká voda ani nepošle hospodářství na kolena, ani nepředstavuje zásadní impulz, který by ji dostal z recese.