Miloš Zeman zároveň dodal, že je proti blokádám, sankcím a embargům. Když se tyto výroky dají dohromady, vyplývá z toho, že by se Rusko mělo podle prezidenta nejspíš zastrašit vojenskou silou. Při vší úctě k českým politikům, nejsou to zrovna oni, kdo zásadně ovlivňuje způsob, jakým NATO a Evropská unie řeší krizi na Ukrajině. Proto Zemanův návrh nebudou brát vážně, pokud ho vůbec zaznamenají.  

Vzhledem k nedostatečnému financování české armády, nelze ani teoreticky počítat s tím, že by zrovna ona mohla být v preventivním zastrašení využita, byť by jí to vrchní velitel rozkázal. Výzvu prezidenta republiky lze proto považovat spíše za jeden z dalších bonmotů, než za promyšlený návrh řešení problému. Za zahraniční politiku plně zodpovídá vláda, proto hlava státu neriskuje svým výrokem, že by případně nesla jeho důsledky. Spíše tímto stylem vystupování někdy přidělává práci českým diplomatům.  

Zároveň může vyvolávat dojem toho, že zahraniční politika země není jednotná, protože jiné názory zastává hlava státu a jiné kabinet. Názorně to dokumentují zdrženlivá slova premiéra Bohuslava Sobotky. Ten mírní prezidentovo nadšení pro využití vojenské síly a dává přednost politickému řešení. Ostatně vyvolání nové studené války by nemuselo být nejenom pro Českou republiku výhodné. Pokud má být preventivní zastrašování založeno na vojenské síle, vyžaduje to masivní investice do obrany. V době, kdy se ekonomika země jen pozvolna vzpamatovává z recese, by navyšování armádního rozpočtu mohlo zvýraznit deficit veřejných financí.  

V neposlední řadě nelze zapomínat na energetickou závislost na Rusku. Premiér Bohuslav Sobotka to všechno shrnul do výroku, že není doba pro dunění válečných bubnů. Tím jednoznačně potvrzuje, že se Miloš Zeman preventivního zastrašení Ruska nedočká.   

Byť má prezident pravdu v tom, že nejrůznější sankce nejsou zatím zrovna účinné. Provokace na východě Ukrajiny a formování ruských vojsk u jejich hranic, dokazují, že k uklidnění situace zatím nevedou.