Koalice ODS, TOP 09 a LIDEM by s pomocí dalších nezařazených poslanců údajně dala ve sněmovně dohromady většinu. To prezident republiky podle dostupných informací nebere v potaz a vydal se vlastní cestou. Ústava mu dává možnost vybrat premiéra podle svého uvážení. Poměrně obecná formulace této pravomoci byla motivována složitostí politického života, který nelze detailně popsat do paragrafů.
V ústavě se však zároveň píše o tom, že kabinet musí po svém jmenování do třiceti dnů požádat sněmovnu o důvěru. Nezíská-li ji, nemůže normálně fungovat. Zemi sice spravuje až do jmenování nové vlády, ale neměl by činit žádná zásadní rozhodnutí. Z toho i ze způsobu odvolávání kabinetu je zřejmé, že jeho osud záleží především na sněmovně a ne na hlavě státu. Proto by prezident měl vycházet z rozložení sil v dolní parlamentní komoře. Pokud jsou v ní politici schopni získat potřebnou většinu, měla by to hlava státu respektovat a premiérem jmenovat člověka, na kterém se takováto koalice shodla.
V momentu, kdy je poměr sil ve sněmovně takový, že neumožňuje vytvoření většiny ani toleranci nějakého menšinového kabinetu, potom by se měl prezident opět s politickou reprezentací dohodnout na vytvoření přechodné vlády, která by zemi dovedla k předčasným volbám. Až v krajním případě při naprosté roztříštěnosti zájmů ve sněmovně a nemožnosti dosáhnout kompromisu s výjimkou rozpuštění sněmovny a vypsání předčasných voleb by hlava státu mohla najmenovat podle svého uvážení vládu, která by Českou republiku spravovala až do momentu, kdy by po volbách byl zformován nový kabinet. Byť s vědomím, že by nezískala důvěru.
Zdá se, že Miloš Zeman rovnou přešel k nejkrajnějšímu řešení. Posílen mandátem přímo zvoleného prezidenta jakoby chtěl dolní parlamentní komoře dokázat, že v této oblasti bude nově určovat pravidla hry právě on. Z ústavy přitom nic takového nevyplývá. Proto by se mělo Miloši Zemanovi podařit splnit i další část svého předvolebního slibu. Tím bylo usnadnění vzájemné komunikace mezi vládou a opozicí.
V pudu sebezáchovy by v případě vzniku tzv. úřednické vlády měla politická reprezentace rychle jednat a dohodnout se na okamžitém rozpuštění Poslanecké sněmovny. Do šedesáti dnů by musely být vypsány volby a doba vládnutí Zemanova týmu by se tak alespoň zkrátila na minimum. I v tomto omezeném čase se kabinet může obejít bez parlamentu. Například při jmenování nových velvyslanců, nebo při rozhodování o velkých státních zakázkách, či při výměně nejvyššího státního zástupce a podobně.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
