S jistou nadsázkou by se dalo říci, že jsou dnes spíše tiskovým orgánem soudruha oligarchy, který je zároveň jejich vlastníkem. Bylo tedy logické, že hlavním řečníkem akce nebyl nikdo jiný než samotný Andrej Babiš.

Ostatně bylo to v první den druhého kola senátních voleb a tak se zmínka v médiích o hledání českého národního zájmu nemohla nehodit. Je možné, že inspiraci k tématu konference hledal šéfredaktor LN Ištván Léko v Orbánově Maďarsku.

Příznačné bylo i složení sponzorů a partnerů konference – ČEZ, Veolia, OHL ŽS atd. Za tzv. domácí byznys byli hlavními řečníky Tykačova dvojka Jan Dienstl, dnes spolumajitel Severní energetické a šéf společnosti Arca Capital slovenský miliardář Pavol Krúpa. Miloše Zemana zastupoval jeho ředitel zahraniční kanceláře Hynek Kmoníček.

Andrej Babiš zavtipkoval, že by za jistých okolností stavěl české dálnice sám jako projekty PPP. A za překážku českého národního zájmu označil komplikovaný zákon o veřejných zakázkách a studie EIA, což je vyhodnocení vlivů na životní prostředí. Jan Dienstl považuje za klíčový národní zájem vytěžení jejich hnědého uhlí. Pavol Krúpa se pustil do hodnocení ukrajinské krize, a řekl, že nepřežijí ti nejsilnější, ale ti, kteří se umí přizpůsobit. Korespondovalo to také s tvrzením Hynka Kmoníčka, který konstatoval, že se ekonomika přesouvá do Asie.

Symbolické bylo i místo konání konference – v ČNB. ČNB se významným způsobem podepsala pod výši tzv. transformačních ztrát, které jsou velmi vysokou cenou za naši variantu demokracie a svobody. Vedle nekompetentního řízení bank a jiných finančních institucí, vedle zjevných tunelářských úmyslů některých skupin, vedle záměrně nekvalitní legislativy, vedle privatizační umanutosti politické reprezentace a vedle absence morálních předpokladů selhal v devadesátých letech minulého století fatálním způsobem také bankovní dohled ČNB.

Od roku 1994 do roku 2003 zkrachovalo celkem 22 nových bank, kterým ČNB udělila licenci. Šlo o tyto banky – Banka Bohemia, Česká banka, Kreditní a průmyslová banka, AB banka, První slezská banka, Podnikatelská banka, Realitbanka, Velkomoravská banka, Kreditní banka Plzeň, Bankovní dům Skala, Ekoagrobanka, Evrobanka, COOP banka, Agrobanka, Pragobanka, Universal banka, Banka Haná, Union banka a Plzeňská banka.

K těmto ztrátám je třeba připočíst vypumpované tehdejší státní banky, jejichž sanace před prodejem stála stovky miliard Kč. I v tomto případě neplnil bankovní dohled ČNB svou zákonnou roli. A neplnil ji ani vůči družstevním záložnám (kampeličkám). Na konci devadesátých let jich u nás působilo více než sto. Z nich jich dnes zůstalo pouhých jedenáct. Kampeličku si tehdy mohl založit doslova každý. O podezřelé liknavosti i vstřícnosti ČNB jsem spal nedávno ve svém textu „ Žáci Svatopluka Potáče“, což byl do roku 1990 šéf tehdejší Státní banky československé a také v textu „Seznamte se – ČNB a jiní“, který popisuje současné složení bankovní rady ČNB.

Proč tedy hledá Andrej Babiš český národní zájem zrovna v útrobách České národní banky, když je zároveň verbálním ostrým kritikem české cesty privatizace, která se opírala o dominantní vliv domácích bank? Možná ta dnešní vazba na ČNB souvisí i se současnými primárními dealery státních dluhopisů, což jsou převážně banky, které úvěrují mimo jiné významným způsobem Agrofert, především Komerční banka. A proč si pozve na svou konferenci za hlavní řečníky právě Jana Dienstla a Pavola Krúpu? Andrej Babiš přeci nemůže nevědět, že Jan Dienstl byl jednou z klíčových postav dravé skupiny Motoinvest, která je krom jiných spojována s krachem Kreditní banky Plzeň a Agrobanky (více nejen k tomuto tématu naleznete na www.mapovani.cz).