Propad Česka do recese je opravdu překvapivý. Není nic neobvyklého, když ekonomika zpomaluje ve středomořských státech, konkrétně v Portugalsku, Itálii, Řecku a na Kypru. Španělsko se jen těsně udrželo nad pomyslnou hranicí, naopak v recesi je další významně zadlužený stát Irsko. Proč ale právě Česko, kde ekonomika klesla o promile ve třetím čtvrtletí a o tři promile ve čtvrtletí čtvrtém, tak zní otázka.
Recesí se podle definice myslí dva čtvrtletní ekonomické propady za sebou. Dnes se tedy hovoří o státech, které recesi zažívaly ve druhém pololetí minulého roku.
Kromě Středomoří zasaženého přímo recesí je ohrožena i západní část střední Evropy, konkrétně Německo s Rakouskem, které zatím zpomalily jen ve čtvrtém čtvrtletí minulého roku. Dluhová krize na ně dopadá jen nepřímo. Nemusí tedy bojovat proti dluhům tak drastickými prostředky jako třeba Portugalci a Irové, zažívají však výpadky exportu právě do zemí, které jsou dluhy postiženy nejvíc.
V německém a rakouském prostoru se o recesi rozhoduje právě teď, na začátku roku 2012. Z pohledu na mapu se zdá, že je na cestě do potíží předešly státy v jejich okolí, konkrétně Belgie, Nizozemsko, Dánsko, Česko a Slovinsko. Na exportu tyto země závisejí ještě víc než Němci nebo Rakušané a tamní podniky často fungují jako subdodavatelé německých či rakouských firem. Není tedy divu, že v pádu do recese Němce předešlo pět okolních zemí.
Belgie, Nizozemsko, Dánsko, Česko a Slovinsko se shodují ještě v jednom parametru. Tamní vlády se rozhodly šetřit, i když jejich stav jejich rozpočtů není tak katastrofální jako u jižních členských států unie. Většina z těchto států ovšem významný důvod měla. Nizozemcům, Dánům a Slovincům se zvýšil během finanční krize schodek o dvacet procent HDP a něco s tím museli dělat. Belgičané zase mají dluh na úrovni 100 procent HDP. Češi vlastně do této kategorie nepatří. Deficit zvýšili o deset procent HDP, ale vláda se rozhodla jít tímto směrem.
Výsledky úsporné strategie tedy způsobily ekonomický pokles, přesto přinesly nějaké pozitivní výsledky. Slovinci snížili svůj deficit během roku o jeden a půl procenta. Ostatní země přes všechny úsporné kroky schodek nesnížily. Když ekonomika klesá, tak klesají i státní příjmy, a přes veškeré škrty ve výdajích se schodek maximálně udržuje na předchozí úrovni. Definitivní výsledky za český rozpočet ještě nejsou k dispozici, ovšem zahraniční analytici odhadují pokles deficitu jen o půl procenta.
Belgičany a Holanďany může těšit, že loni zajistili vyšší investice, což je první vlaštovka očekávaného obratu k lepšímu. Dánové udrželi loňské investice na úrovni roku 2010, v Česku se ale zdá, že investice klesají, byť zatím nevýrazně.
Češi tedy spolu s dalšími sousedy Německa zvolili příliš opatrnou strategii a spořením zastavili ekonomické oživení. Zasáhlo je i zpomalení exportu samotného Německa. Zní to logicky, bohužel tento výklad nesedí na známá ekonomická data.
Tuzemský export rostl ještě koncem minulého roku naprosto bez zábran. V tom se výkony české ekonomiky podobaly ostatním státům visegrádského sdružení. Když německým exportním firmám klesá odbyt, snaží se snižovat ceny a mohou oslovit levnější subdodavatele u východních sousedů. Také proto recese nezasáhla Polsko, Slovensko ani Maďarsko. Ve všech zmíněných zemích se zřejmě podařilo snížit rozpočtových schodek o dvě procenta, i když o významnějších rozpočtových škrtech se dá mluvit jen na Slovensku.
Otázka tedy zní, proč se Česko najednou tak liší od svých sousedů. Platí, že se Čechům příliš nedaří vybírat daně, ani čerpat evropské dotace. Proto se stav rozpočtu příliš nezlepšuje přes veškerou snahu Nečasovy vlády. Taková odpověď je ale slabá, nanejvýš naznačuje směr, kde je skutečná chyba.
V případech výběru daní i čerpání dotací selhává státní zpráva. To je pochopitelně vážné varování. Ovšem pozoruhodný je pohled i na druhou stranu barikády, tedy mezi běžné občany.
Očividně mají obavy z krize, kterou je straší politici i bankovní analytici. Proto omezují spotřebu, což je ještě více vidět ve stavebnictví než v obratech maloobchodu. Zároveň jsou to ale také občané, kdo neplatí daně. Když dnes člověk hovoří se živnostníkem o placení daní, tak si vyslouží jen útrpný pohled, anebo vášnivou reakci, co by po něm tento korupční stát ještě chtěl.
Lidé se tedy uzavírají do sebe a čekají stále méně od konzumu i od státu. Žít se dá nakonec jinak.
Úvaha o tom, že ekonomické zpomalení způsobil pokles důvěry v české společnosti je pochopitelně odvážná. V Řecku nebo Itálii se nálada ve společnosti zhoršuje s tím, jak se zhoršují ekonomické poměry. V Česku se ekonomika přizpůsobuje špatné společenské náladě.
Něco takového může potvrdit až další vývoj, případě může nabídnou jiné vysvětlení. Pokud se ovšem nezmění trend z druhé poloviny minulého roku, tak bude hypotéza o špatném vztahu státu a občanů věrohodnější.
Vyšlo na rozhlas.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
