Opravdu není vidět a je to z jednoho prostého důvodu. Ekonomický růst zajistil kromě sezónních výkyvů jenom export. Naopak se ukázalo, že spotřeba domácností loni poklesla a že lepší nebylo ani čtvrté čtvrtletí.  

Jde o druhý pokles v období od počátku ekonomické krize v roce 2008, k tomu prvnímu došlo v roce 2011. Loni tedy platilo, běžná rodina měla na jednoho člena své domácnosti na měsíc o stokorunu méně než rok předtím. Není to rozhodující částka, je to ale jasný doklad, že lidé neměli nic navíc, z čeho by mohli utrácet. Proto tedy neutráceli, proto se ekonomika počátkem roku hluboko propadala a proto její oživení koncem roku není úplně důvěryhodné.  

Na chování Čechů je dobře vidět, jak hluboko se jich dotkla krize. Příjmy za posledních pět let rostly maximálně s inflací, a proto dnes utrácejí o něco méně než v roce 2008. Naopak více ukládají v bankách, a pokud mají nějaké volné peníze, nejčastěji s nimi splácejí dosavadní dluhy.  

Za pozornost stojí i to, že stále menší částky lidé vydělávají vlastním podnikáním, naopak stále větší podíl na příjmech rodin mají sociální dávky a tím se myslí především důchody. Penzisté jsou jedinou skupinou, jejíž příjmy se proti roku 2008 zvýšily, což je informace, která zní značně neobvykle a svědčí o pevnosti sociálního systému. Ovšem důvodem je především fakt, že výše nově přiznaných důchodů překračuje ty staré. Kdo byl v důchodu před rokem 2008, ten se dnes lépe nemá.  

Je tedy vidět, že Česko přežilo dlouhé období ekonomické krize relativně slušně, nedošlo k významnému propadu životní úrovně jako v některých zemích jižní a východní Evropy. Přesto krize zhoršila náladu do té míry, že se lidé začali obávat toho, co přijde v budoucnosti. A poslední čísla ukazují, že se nálada dosud nezlepšila.  

Co není, může být. Jakákoli změna k lepšímu však záleží na změně nálady obyvatel a přitom není jasné, proč by k ní mělo v dohledné době dojít.  

Lidé by nepochybně hleděli do budoucnosti s větším optimismem, kdyby se zlepšila nabídka práce a kdyby začaly růst platy. K tomu však i podle největších optimistů dojde nejdříve koncem letošního roku.  

Krize na Ukrajině připomněla, že se Česko může cítit bezpečně díky tomu, jak je zakotveno v Evropě. To platí i ekonomicky, protože okolní prosperita, i když není bůhvíjak velkolepá, nakonec pomůže i Česku a dalším středoevropským zemím, které měly v krizi velké potíže.  

To je všechno pěkné, pořád ale chybí něco, co by člověka přesvědčilo, že může utrácet, že si klidně může půjčit, aby investoval do svého domu či bytu, proč může hledět do budoucnosti s důvěrou. Tak třeba pomůže jaro, při kterém je možné překonat dlouhodobé obavy a objevit nové nadějné vyhlídky.