Přesto tím správně připomněl, jak neudržitelné jsou platové poměry v tuzemském školství. Dobeš s požadavkem na dvouprocentní reálné zvýšení v letošním roce neprošel, protože podle většiny ministrů na to nejsou peníze. To je možné, ale důsledky si připíše Česká republika.
Přesto se dají námitky Dobešových kolegů pochopit. Nízké učitelské platy jsou projevem toho, jak v Česku funguje pracovní trh a jaká společenská struktura se tu v dobách komunismu a po jeho pádu vytvořila. Něco na tom měnit není úkol pro vládu, která má dost starostí sama se sebou.
Platy učitelů tuzemských základních a středních škol jsou v mezinárodním srovnání skutečně nízké. Podle údajů Organizace pro hospodářský rozvoj dosahují jen polovinu průměrného platu vysokoškolsky vzdělaného zaměstnance.
Konkrétně na druhém stupni základní školy dosahovaly platy učitelů v roce 2009 dvaapadesáti procent platu vysokoškoláka. Od té doby se poměr nezlepšil. Hůře na tom jsou jen slovenští a maďarští učitelé, kde berou 44 procent platu průměrného vysokoškoláka. Ve většině evropských zemí přitom učitelé dostávají mezi osmdesáti a sto procenty vysokoškolského platu.
Pokud by tedy měl český, slovenský nebo maďarský učitel brát mzdu, která by odpovídala poměrům na místním trhu práce stejně jako v případě německého učitele, musely by se mzdy zdvojnásobit. Něco takového si lze opravdu těžko představit.
Příznivci statu quo v učitelských platech navíc mohou použít argument, který vyplývá opět ze statistik Organizace pro hospodářský rozvoj. Česko – a také Maďarsko a Slovensko – patří k zemím, kde jsou největší rozdíly v příjmech podle vzdělání zaměstnanců. Pouze v těchto zemích, Lucembursku, Slovinsku, Portugalsku a ve Spojených státech berou vysokoškolsky vzdělaní pracovníci v průměru dvakrát vyšší plat než zaměstnanci bez maturity. Oproti maturantům mají vysokoškoláci o polovinu víc.
V jiných zemích typu Německa a Nizozemska je příjmový rozptyl podle vzdělání jen třicet procent, ve Skandinávii dokonce dvacet procent. Je tedy jen přirozené, že v Česku není dost peněz na to, aby učitelé brali jako ostatní vysokoškoláci, tedy dvojnásobek platu lidí s výučním listem. Když třeba dánský učitel bere devadesát tři procent platu vysokoškoláka, má zhruba tolik jako všichni ostatní zaměstnanci.
Ovšem tato úvaha kulhá, i když vychází z důvěryhodných čísel.
Například Spojené státy mají dost peněz na to, aby učitelé brali šedesát procent průměrného platu vysokoškoláka a dostali se těsně pod úroveň maturantů. Slovinci mají dost peněz na to, aby učitele zaplatili osmdesáti procenty platu vysokoškoláka, v Lucembursku a Portugalsku berou učitelé dokonce víc, než vysokoškolský průměr.
Také země s velkými platovými rozdíly se tedy snaží udržet učitele ve vyšších příjmových kategoriích. Přitom se dají doložit důsledky pro kvalitu výuky. Výsledky žáků například v Německu, Portugalsku nebo Lucembursku se v průzkumech PISA zlepšují, v Česku a na Slovensku zhoršují. Maďarsko se zlepšuje, to ale může být důsledek toho, že před úspornými škrty měli maďarští učitelé slušné platy. Rakousko se zhoršuje, i když učitelé berou skoro dvě třetiny průměrného platu vysokoškoláka. Ovšem při rovnostářských rakouských platech to je pořád méně než vyučení zaměstnanci.
Při nízkém ocenění středoevropských učitelů hraje významnou roli nepochybně také fakt, že většina z nich jsou ženy. Právě ve střední Evropě totiž berou absolventky vysokých škol pouze tři čtvrtiny platu svých bývalých kolegů. Netýká se to ovšem Německa, kde mají ženy plat jen o deset procent nižší.
Ani nízké platy vysokoškolaček ale nejsou fatálním důvodem k nízkým učitelským platům. Svědčí o tom případ Estonska, kde berou ženy stejně málo jako třeba v Česku, učitelské platy ale jsou na evropském průměru. Tamní školství přitom slaví úspěchy.
Český pracovní trh má tedy dvě zvláštnosti: vysoké mzdové rozdíly podle vzdělání a relativně nízké platy absolventek vysokých škol. Právě tyto důvody brání tomu, aby školství nabídlo lepší platy, tím lépe motivovalo učitele a zlepšilo svou kvalitu.
Zvýšení učitelských platů o polovinu by tedy nejen zlepšilo poměry ve třídách, ale zároveň změnilo poměry na celém pracovním trhu, nutno dodat, že k lepšímu. V tom je ale právě potíž. Pracovní trh funguje podle autonomních pravidel a zásahům zvenku se brání.
Nejde tedy jen o to, najít v rozpočtu na každý rok 40 miliard, ze kterých by se zvýšení platů uhradilo. Platová reforma ve školství by musela být provázena rozsáhlou diskusí, která by přesvědčila většinu lidí, že učitelé si vyšší platy zaslouží do té míry, abychom za ně platili vyšší daně.
Publikováno se svolením vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
