Přesto tím správně připomněl, jak neudržitelné jsou platové poměry v tuzemském školství. Dobeš s požadavkem na dvouprocentní reálné zvýšení v letošním roce neprošel, protože podle většiny ministrů na to nejsou peníze. To je možné, ale důsledky si připíše Česká republika.
Přesto se dají námitky Dobešových kolegů pochopit. Nízké učitelské platy jsou projevem toho, jak v Česku funguje pracovní trh a jaká společenská struktura se tu v dobách komunismu a po jeho pádu vytvořila. Něco na tom měnit není úkol pro vládu, která má dost starostí sama se sebou.

Platy učitelů tuzemských základních a středních škol jsou v mezinárodním srovnání skutečně nízké. Podle údajů Organizace pro hospodářský rozvoj dosahují jen polovinu průměrného platu vysokoškolsky vzdělaného zaměstnance.

Konkrétně na druhém stupni základní školy dosahovaly platy učitelů v roce 2009 dvaapadesáti procent platu vysokoškoláka. Od té doby se poměr nezlepšil. Hůře na tom jsou jen slovenští a maďarští učitelé, kde berou 44 procent platu průměrného vysokoškoláka. Ve většině evropských zemí přitom učitelé dostávají mezi osmdesáti a sto procenty vysokoškolského platu.

Pokud by tedy měl český, slovenský nebo maďarský učitel brát mzdu, která by odpovídala poměrům na místním trhu práce stejně jako v případě německého učitele, musely by se mzdy zdvojnásobit. Něco takového si lze opravdu těžko představit.

Příznivci statu quo v učitelských platech navíc mohou použít argument, který vyplývá opět ze statistik Organizace pro hospodářský rozvoj. Česko – a také Maďarsko a Slovensko – patří k zemím, kde jsou největší rozdíly v příjmech podle vzdělání zaměstnanců. Pouze v těchto zemích, Lucembursku, Slovinsku, Portugalsku a ve Spojených státech berou vysokoškolsky vzdělaní pracovníci v průměru dvakrát vyšší plat než zaměstnanci bez maturity. Oproti maturantům mají vysokoškoláci o polovinu víc.