Člověk se dokáže vzít do pocitů editorů, kteří takové články vyžadují, i do nálady novinářů, kteří musí takové texty dávat dohromady.
Skoro se zdá, že noviny z jakési povinnosti přesvědčují voliče, kterým se volit nechce, a proto vymýšlejí co nejvíc důvodů, jak je do volebních místností dostat. Nakonec to má pragmatický důvod: kdo půjde volit, ten bude chtít znát výsledky, a koupí si tedy noviny.
Problém je v tom, že pročíst plných deset argumentů je dost náročné. To si zřejmě uvědomily další deníky a rovnou dávají do titulku hlavní volební tahák. Hraje se také o Nečase o Sobotku, říkají jedni. Volby rozklíží nebo posílí vládní koalici, říkají druzí. Třetí dodávají: ODS bojuje o přežití, ČSSD chtějí zahanbit komunisti.
Novináři se tedy shodnou, že jde hlavně o velkou politiku a nejspíš o premiéra Nečase. „Málokdy v minulosti byly regionální a senátní volby tak důležité pro celostátní politiku jako letos,“ dodává jeden z deníků. Nutno upozornit, že to ani víckrát než málokdy být nemůže, protože regionální volby se konají teprve po čtvrté.
Média tedy nastavila mantinely a snažila se přitom projevit občanskou zodpovědnost. Novináři ovšem očividně nebyli o své pravdě přesvědčeni a jejich snaha tedy nemusí mít žádný efekt. A i když výzkumné agentury slibují slušnou účast, spíše přijde třicet než čtyřicet procent voličů.
V oné úporné snaze napsat o volbách něco pozitivního, se sympaticky vyjímá bloger z internetových novin Lidovky.cz. Jmenuje se Aleš Trčálek a před svými čtenáři se prezentuje jako vysokoškolák, který dobrovolně žije na okraji společnosti. Jeho blog má název „Kdo jde volit, je vůl! Korunovaný!“
Pozoruhodný je ovšem také obsah. Popisuje v něm volební atmosféru v malém městě a pokouší se popsat profil průměrného voliče: „Obličeje těchto lidí mají v sobě něco typicky maloměstského. Projel jsem už takových městeček spoustu, abych dokázal právě tento maloměstský rys v jejich tvářích docela dobře vyhmátnout. Dnešní den přidal jim však na důležitosti, kterou ve svém obličeji ani nijak neskrývají. Když vyjdou ven z volební místnosti, tváři se spokojeně, jako by vykonali právě nějakou důležitou potřebu,“ napsal bloger.
Další dva typy lidí jsou nevoliči. Jedni jsou bezstarostní a druhý zasmušilí, protože je volby už jednou zklamali. Blog Aleše Trčálka končí metaforickou úvahu na téma, že právě volbou dává občan nesympatickým politikům moc nad sebou samým. Za to, co mu pak udělají, si tedy může sám.
Zmíněná chvála nevoličů je skutečně originální a autor zaslouží pochvalu. Přesto i v jejím podtextu se skrývá jakýsi únava či bezvýchodnost. Člověk může žít na okraji, glosovat veřejné dění, otázka však zní, jestli to není rezignace na určitý rozměr života.
Podstatné je slovo únava, kterou zažívá každý člověk, který chodí do práce. Přirozeně do ní nemůže chodit se stejným nadšením, se kterým se třeba jezdí na prázdniny. Z práce pak obvykle chodí unaven a je rád, že se dostane domů. V pátek se potom rozhodne navštívit místní hospodu, aby potkal nějaké známé. Jinak ale víkend věnuje údržbě svého domu, pokud zůstaneme u maloměstských poměrů. Tento člověk nemá logicky zájem ani energii jakkoli se starat o veřejné záležitosti. Pokud se tedy musí účastnit nějaké společné akce v ulici nebo v obci, pak se musí hodně přemáhat.
Pokud to ale dokáže, pak jeho život dostane novou rovinu. Když se lidem v ulici podaří vyřešit nějaký problém, který se týká životní prostředí, infrastruktury, nebezpečného provozu, pak získají nové sebevědomí. Není divu, odvážili se přece do neprobádaných vod místní politiky, investorských zájmů a různých soukromých či přímo sobeckých iniciativ. Vždy je potřeba najít potřebnou energii, projevit určitou míru vynalézavosti a dostatek odvahy, aby člověk od svého cíle neustoupil při prvním neúspěchu. Jde o jistý druh podnikání, ze kterého ovšem nevyplývá finanční zisk, ale lepší kvalita života pro celé okolí. Tak se vytváří komunita, na které nakonec stojí obec, město i celý stát.
Stejnou energii člověk potřebuje, když jde volit. Také při volbách se jedná o jistý druh dobrodružství, které nemusí nutně skončit dobře. Na druhé straně člověk nemusí všechno vzdávat při prvním neúspěchu.
Zároveň volič nepotřebuje, aby mu někdo radil. Pochopitelně si může přečíst názory ostatních, na druhé straně však se rozhoduje ve svém osobním zájmu. Nepochybně má dost kompetence, aby vybral toho nejlepšího kandidáta právě ze svého pohledu, a také dost vynalézavosti k tomu, aby zmíněnou volbou zároveň ovlivnil místní či republikovou politiku.
K volbám zkrátka člověk nepotřebuje důvod, ale energii.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
