Důležitost práce potvrzují ekonomická data z posledních let. Největší oživení po světové finanční krizi a největší odolnost proti evropské dluhové krizi prokázaly země, kde roste zaměstnanost. Vzorovým příkladem je Německo, které investovalo do udržení pracovních míst v průmyslu, a tím zajistilo nabídku práce i v jiných sektorech. Není však výjimkou, nabídka pracovních míst se zvětšila ve Skandinávii, Francii, Polsku, Pobaltí a dalších státech. Česko ovšem mezi tyto země nepatří a řadí se po bok středomořským státům, které dluhová krize zasáhla nejvýrazněji.
Nedá se přitom zbavit dojmu, že si za špatnou nabídku pracovních míst a tím i za značné potíže v prostředí dluhové krize, můžeme sami. Jádrem problému může být fakt, že si dost nevážíme práce.
V Česku panoval kult práce až do konce komunistického období. Ani sami propagandisté ovšem nesdíleli skutečnou úctu k práci. Když komunistický režim padl, tak Češi zaznamenali stejně jako ostatní osvobozené národy zajímavou zkušenost. Hodně lidí zbohatlo, málokdo však skutečnou prací. Lidé si od té doby práce neváží a to se projevuje na pracovním trhu i ve vládní politice.
Nejvíc se špatný vztah k práci projevuje na hodnocení zaměstnanců. To jsou z dnešního pohledu lidé, kteří jsou závislí na podnikatelích. Ti je vlastně živí a ještě s nimi mají potíže, protože zaměstnance na neurčitou dobu nemohou okamžitě propustit, i když nemohou zajistit práci.
Proto také přibylo tolik podnikatelů a živnostníků. V evropském srovnání dnes má Česko nejvíc firem s jedním zaměstnancem. V počtu živnostníků na obyvatele je třetí za Řeckem a Itálií. Kategorie podnikání najednou znamená víc než práce.
Proto se také tak dobře zavedl model švarcsystému, který mění zaměstnance na podnikatele, kdykoli připravenými nastoupit do podniku, který je dříve zaměstnával. Ale prosazují se i termínované smlouvy a půjčování agenturních pracovníků, což se už úctou k podnikání zdůvodnit nedá.
Švarcsystém, termínované smlouvy i agenturní práce mají leccos společného. Kromě toho, že tyto modely zaměstnávání vláda doporučuje či aspoň trpí, nezabezpečují trvalá pracovní místa a snižují úroveň mezd.
To může být výhodné z pohledu jednotlivých podnikatelů, z hlediska národní ekonomiky se to ale v delším horizontu nevyplácí. Ekonomika totiž stojí na práci ještě víc, než na organizační a obchodní zdatnosti manažerů. Dokud lidé pracují, tak se vždy nějak uživí a ekonomika roste jejich produkcí i spotřebou. Pokud nejsou pracovníci, nemají manažeři co organizovat a jejich podnikání má nulový výsledek.
Platí dokonce pravidlo, že čím mají pracovníci bezpečnější zaměstnání a vyšší mzdy, tím víc roste domácí spotřeba, která je základním kamenem společenské prosperity.
Ještě významnější roli hraje zmíněné pravidlo z pohledu státního rozpočtu, který vydělává na domácí spotřebě co nejširších vrstev.
Česko zažilo v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století období, kdy každý musel pracovat bez ohledu na to, jak byla jeho práce efektivní. To skutečně nefungovalo. Nepříliš funkční je ale také opačný model, kdy zájmová koalice podnikatelů a politiků prosazuje snižování mezd a málo bezpečná pracovní místa. I když se víc vyrábí, většina ekonomických sektorů stagnuje a státní rozpočet trpí. To je současná situace České republiky.
Nakonec dochází k nevratným změnám, které mohou zablokovat každý budoucí ekonomický růst. Tyto negativní změny se týkají trhu práce a nastanou ve chvíli, kdy lidé přecházejí do šedé zóny. Mohou být například v období krize propuštěni a ztratí vyhlídku na trvalé zaměstnání. Ideální přístup, kdy si nezaměstnaný řemeslník zařídí prosperující živnost není příliš častý. V Česku utíkají starší pracovníci běžně do předčasného důchodu, ale značná část lidí začne pracovat načerno. Když krize skončí a podniky chtějí propuštěné pracovníky zase nabrat, nikoho nenajdou. Proč by člověk opouštěl bezpečný výdělek ve své živnosti nebo v černém zaměstnání a vracel se do firmy, odkud ho už jednou vyhodili a kde pouze přemýšlejí o tom, jak by mu snížili plat. A důchodce se už také nevrátí.
Když nejsou na trhu pracovní síly, není možné přijímat nové zaměstnance a investovat. Tak se dá vysvětlit fakt, proč přes ekonomický růst posledních dvou let pracovníků nepřibylo a proč Česko zasáhla relativně silně dluhová krize.
Nutno dodat, že tento problém neviditelná ruka trhu nevyřeší. Situaci by ale zlepšilo, kdyby si politici, podnikatelé i zaměstnanci opět začali vážit práce.
Publikováno se svolením vydavatele.
Psali jsme:
autor: rozhlas.cz
_profil_top.jpg)
