Nejde o výpočet, že tuzemská ekonomika poklesla také v posledním čtvrtletí minulého roku o 0,1 procenta, ale o údaje o hrubé přidané hodnotě.
Jde o údaj, který je považován skoro za stejně významný jako známější hrubý domácí produkt. Hrubá přidaná hodnota shrnuje veškerou produkci průmyslu i služeb a odečítá od nich materiálové a další náklady. Tento údaj obvykle kopíruje známější HDP.
To se na konci minulého roku nestalo, protože hrubá přidaná hodnota poklesla o osm desetin procenta, i když ve čtvrtém čtvrtletí ještě, byť mírně, rostla.
Takový propad nevypadá dramaticky, Česko ho ale zažívá od svého vzniku v roce 1992 teprve potřetí. Poprvé na začátku roku 1997, kdy ohlašoval první krizi reformovaného hospodářství. Podruhé byl stejný pokles zaznamenán koncem roku 2008, tedy na začátku nejhlubšího propadu v moderních ekonomických dějinách.
V této chvíli není třeba ztrácet hlavu, protože jde o údaj za jedno čtvrtletí a v příštích statistikách se může všechno změnit. Je to opravdu dost možné, statistickému úřadu se ale dá důvěřovat minimálně v tom ohledu, že korekce nebude příliš výrazná. Krize z let 1997 nebo 2008 se nemusí opakovat, zpomalení však bude přece jen vážné a se dvěma zmíněnými výjimkami nemá v poslední době obdobu.
Tak zní tedy špatná zpráva a člověk by se měl nad ní zamyslet. Za pozornost například stojí fakt, že české ekonomické výsledky jsou nápadně horší, než ve všech sousedních zemích. Tento trend se po varovné informaci statistického úřadu asi nezlepší.
Za důvod se dá označit fakt, že Česko uvízlo v jakémsi meziprostoru mezi vyspělými státy evropského západu a východní Evropou.
V minulém desetiletí tuzemská ekonomika utěšeně rostla. Češi tak sdíleli vzestup, který na východě zajistili svými investicemi západní podnikatelé a v neposlední řadě také dotační politika Evropské unie. Jenže pak přišla krize a většina východoevropských zemí byla po výpadku západních investic nelítostně sražena k zemi. Faktickému finančnímu kolapsu se vyhnuly pouze země, které mají k bohatému západu nejblíže, tedy Polsko, Slovensko, Česko a Slovinsko. O Polácích a Slovácích se dá dokonce říci, že důsledky finanční krize překonali a nadcházející dluhové krizi čelí v lepší kondici, než v jaké byli před rokem 2008. Nepochybně patří ke zdravému jádru Evropské unie, do kterého patří v první řadě Němci a Francouzi a spolu s nimi několik sousedních států, jakými jsou třeba Švédsko nebo Rakousko.
Země dál na východě Evropy ovšem musely své potíže nějak řešit a například Lotyše, Rumuny nebo Maďary k tomu dokonce zavázal Mezinárodní měnový fond. Tyto a další země tedy začaly tvrdě šetřit. Tím zachraňovaly své rozpočty, přitom ale dál prohluboval ekonomický výpadek. Když se konečně odrazily ode dna, které bylo v některých případech hlubší, než muselo být, hrozí jim další pokles.
Cesta ekonomického vzestupu, který je měl přivést během deseti nebo dvaceti let na úroveň evropského západu se pro ně zdá být zavřena. Naději na rychlý vzestup si uchovávají jen Poláci a Slováci. Česko je spolu se Slovinskem speciální kategorie. Z východoevropských států mají k západu nejblíže, jak svědčí prostá statistika ekonomického výkonu. V tomto stádiu však už nemohou spoléhat na to, že se díky dalším zahraničním investicím posunou někam výše. A očividně nemají dost zdrojů, aby se dostaly do první ligy vlastními schopnostmi.
Poláci takovou šanci mají, protože vedle německých investic mohou spoléhat na silnou domácí poptávku. Slováci věří, že mohou získat výhody přijetím společné evropské měny, blízkostí Německa a udržením nízké mzdové úrovně.
Češi ovšem takovou naději ztratili. Politická elita se proti euru vymezuje, což je do značné míry vynucený krok, protože podmínky ke vstupu do eurozóny Česko stejně neplní. Laciná práce udržovala v dobré kondici exportní průmyslové podniky, ani to ale už není od konce minulého roku pravda. Navíc jsou nízké mzdy dvojsečná zbraň. Mohou přilákat investice, v každém případě však omezují domácí poptávku. A na tom, co se doma spotřebuje stojí každá ekonomika ještě víc, než na exportu.
Této pozici se říká slepá ulička a další rozpočtové škrty nebo zvyšování daní nepochybně nejsou řešením. Ovšem údaje o propadu hrubé přidané hodnoty jasně upozorňují, že není možné vyčkávat, až někdy Čechy z jejich prekérní situace vytáhne.
Nakonec není těžké cestu vymyslet. Politici dosud čas od času připomínají vizi, podle níž budou Češi investovat do nových technologií. Lépe placení zaměstnanci tedy budou vyrábět dražší výrobky a cesta nahoru bude dál pokračovat. Ovšem je jasné, že jenom řeči pochopitelně nestačí.
Vyšlo na rozhlas.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
