Je to zřejmě pravdivá úvaha, v každém případě je zcela logická. Otázka však zní, proč s ní ekonomové nepřišli ve chvíli, kdy vláda svou úspornou politiku rozjížděla. Není tak dávno doba, kdy ekonomové vládu za její úspory chválili a považovali rozpočtové úspory za nutný předpoklad budoucího růstu.
Ekonomové tedy selhali, protože nedokázali včas upozornit na nebezpečí a teď v roli generálů po bitvě hodnotí prekérní situaci.
Není to ovšem tak jednoduché. Vláda měla velkou šanci, že její úsporná strategie vyjde. Snížením deficitu mohla přilákat zahraniční investory, kteří země hodnotí také podle toho, jestli mají v pořádku veřejné finance.
Úsporné tažení české vlády získalo ohlas, jak svědčí zvýšení ratingu společnosti Standard & Poor’s o dva stupně v srpnu roku 2011. Třeba právě s tím souvisel vzestup zahraničních investic v minulém roce.
Tehdy do Česka přišly cizí investice ve výši 200 miliard korun, tedy zhruba stejně jako v předkrizovém roce 2007. To byl nepochybně skvělý výsledek a v Evropě měl srovnání jen v Irsku a Estonsku.
Bohužel to nestačilo. Vládní úspory utlumily domácí poptávku a nakonec i domácí investice takovým způsobem, že ani příliv zahraničních peněz nestačil vyrovnat výpadek. Strategie tedy mohla vyjít, potíž je pouze v tom, že propad domácí poptávky je příliš hluboký, dalo by se říci.
To však není pro ekonomy dostatečná omluva. Riziko sázky na zahraniční investice je příliš velké na to, aby se o něm nediskutovalo. Zdejší experti však o tomto riziku vůbec nemluvili a to musí mít svůj důvod.
Zatím jediné dostupné vysvětlení není příliš povzbudivé. Většinu kvalitních tuzemských ekonomů platí soukromé banky. Přirozeně tedy sledují zájem svých zaměstnavatelů. Bankéřům se přitom vládní úspory obvykle líbí, protože vlády mají dost peněz, aby splácely své půjčky jejich bankám. Čím více vláda šetří třeba na sociálních dávkách, tím víc peněz vrátí svým věřitelům. Zároveň tyto finanční zdroje uvolňuje soukromým firmám, kterým se pak může půjčovat s ještě větším úrokem.
Banky tedy vládní úspory podporovaly, těžko se jim však mohou líbit současné důsledky, kdy lidé šetří a podniky mají strach investovat. Samozřejmě si přitom nepůjčují a banky nemají na čem vydělávat.
Ekonomové se tedy ozvali až ve chvíli, kdy vládní úspory přestaly být pro jejich zaměstnavatele výhodné. O riziku vládní politiky věděli už dříve, nechtěli ale o něm mluvit.
V této chvíli bude nejzajímavější pozorovat vládu. Má totiž dvě možnosti. Může pokračovat v úsporné politice a dotáhnout ji až do chvíle, kdy ekonomika oživí a kdy přinese skutečné plody. Anebo vláda obrátí kormidlo a začne naopak víc utrácet, aby ekonomice pomohla, jak si dnes přejí banky. Pak by se ovšem vystavila podezření, že jí ani tolik nejde o občany této země jako o finanční kruhy.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
