Argument je jednoznačný – přece nemůžeme dělat zákony se spoustou složitých předpisů a regulací jen z toho důvodu, abychom se chránili před nepoctivými lidmi. Většina lidí je přece poctivých, pišme zákony pro ně.

To je v rozporu se známými skutečnostmi i s jednou úplně novou zkušeností, kterou v Česku učinila kontrola Evropské unie.

Co se může pokazit, to se také pokazí, říká jeden z Murphyho zákonů. V Česku je možné použít jako variantu rčení: Co se může ukrást, to se také ukradne.

Jde o jakýsi zvyk sdílený širokými vrstvami vycházející z maximy socialistické normalizace: Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu.

Označit všechny zmíněné glosy za rádoby vtipné, je jistě možné. Potíž je v tom, že se v posledních letech stále častěji potvrzují jako hlubší pravda o stavu společnosti.