Prezident Wulff reagoval rezignací, když ho dolnosaský prokurátor obvinil spolu s jedním z jeho přátel. Údajným trestným činem je v právnickém žargonu poskytnutí a přijetí výhody. Myslí se tím, že politik nesmí přijímat žádné výhody či dary, které by neoznámil. V případě Wulffa šlo o víc případů. Zpočátku o to, že mu známý podnikatel zprostředkoval výhodnou půlmilionovou půjčku, míněno v eurech.
Nakonec byl hlavně kritizován za to, že strávil zadarmo dovolenou na přímořském sídle svého bohatého přítele.
Wulff prohlásil, že je nevinný a že to prokáže. V každém případě však opustil veřejnou scénu.
Existuje několik důvodů, proč by se to v Česku nemohlo stát. Prezident totiž stojí na zákonem a za své činy není trestně odpovědný. Tento monarchický princip by tedy každému státnímu zástupci znemožnil jakoukoli úvahu o stíhání.
Německý prezident je naproti tomu na úrovni obyčejného politika, který nese odpovědnost za své činy. Dá se tedy srovnávat s obyčejnými politiky Česka. A i tady se dají najít důvody, proč by Wulffův příběh v Česku skončil jinak.
Informace, že nějaký politik získal zvýhodněnou půjčku, anebo že dovolenou strávil u bohatého kamaráda, je zpravidla pod rozlišovací schopností politické konkurence i médií. Slavnou dovolenou absolvoval pouze premiér Mirek Topolánek v Toskánsku. Publikována byla také cesta za golfovými zážitky do Dubaje, kterou podnikl předseda rozpočtového výboru Pavel Suchánek. Ani jeden z nich výtky novinářů ani opozice neřešil, natož aby prokazoval, jestli svou odpočinkovou cestu platil.
Tím se připomíná zásadní rozdíl mezi Českem a Německem. Češi včetně politiků nemusí předkládat majetkové přiznání. Pokud v něm nehrají příjmy a výdaje, pak se může běžný občan a zvláště politik dostat do potíží s policií. V Česku stačí na dotaz, proč si kupuji každý rok auto za milion, pokrčit rameny a říci: „Někde jsem to vydělal.“
Naprostou výjimkou byl osud premiéra Stanislava Grosse, který musel po mohutném mediálním tlaku odstoupit, protože nedoložil peníze, za které si koupil pražský byt. V Německu by s tím média neměla tolik práce, protože by ještě před nimi zasáhl státní zástupce.
Třetím důvodem, proč by Wulff v Česku nemusel odstupovat, je vzájemný vztah politiků a justice.
Každý mafián zná pravidlo, že se nesmí dostat před soud. Soudci jsou všude na světě nezávislí a proces může připadnout člověku, který se nenechá podplatit. Pak může mafián skončit ve vězení. Proto se mafiáni obvykle snaží zastavit vyšetřování ještě před tím, než k soudu může dojít. V lepším případě je možné zasáhnout ještě u policie, která s vyšetřováním teprve začíná, v horší variantě je možné zastavit i státního zástupce, který příslušného mafiána obviní.
Podle této logiky je možné hodnotit chování českých politiků ohrožených soudními procesy. Přitom o mafiány samozřejmě nejde, před soud se nechtějí dostat z jiných důvodů a podobnost je čistě náhodná.
Nejčastějším případem v českých poměrech je postup, že policie případ šetří natolik dlouho, že se na něj zapomene, až se odloží. Nelze vyloučit, že se většinou skutečně nenajdou žádné důkazy, které by prokazovaly vinu příslušného politika. V Německu si ovšem nejde představit situaci, že policie jen tak prošetřuje chování některého z politiků, aniž by k tomu dostala podnět od státního zástupce. Tímto podnětem může být jen obvinění, po kterém politik zpravidla opustí svou funkci.
Někdy státní zástupce obviní politika i v Česku. Svého času se to stalo vicepremiérovi Jiřímu Čunkovi. Ten skutečně složil funkci ve vládě, zůstal však předsedou lidové strany. Případ byl ovšem během několika měsíců zastaven. Předpokladem k tomu byl zásah z nejvyšších míst české justice. Státní zástupce, který Čunka obvinil, byl od případu odvolán, a jeho nástupce zjistil, že se vlastně nic nestalo. K soudu tak nedošlo a Čunek se opět stal ministrem.
Dnes je v obdobné situaci lídr Věcí veřejných Vít Bárta. Z funkce ministra dopravy odstoupil hned po prvních zprávách o tom, že uplácel své stranické kolegy. Státní zástupkyně ho obvinila až půl roku poté a na to už Bárta nereagoval.
Ponechal si tedy poslanecký mandát a nadále se pohybuje v nejvyšších politických patrech. Pravidelně se účastní zasedání koaliční devítky, která rozhoduje sporná místa koaliční politiky. Otázku, jestli se jeho případ dostane před soud, zodpoví příští týdny či měsíce.
Ani Čunek ani Bárta tedy na rozdíl od Wulffa neodešli úplně, ale nechali nohu mezi dveřmi, aby se mohli do vládních funkcí opět vrátit.
Rezignace německého prezidenta prostě nastavuje Česku zrcadlo a pohled není úplně příjemný. Čeští politici si osobují mnohem větší právo na beztrestnost. Nevysvětlují automaticky původ svého majetku a někdy si nechávají platit útratu od podnikatelů. Zároveň mají sklony nerespektovat nezávislost justice a vynucují si zvláštní, tedy mírnější zacházení.
Vyšlo na rozhlas.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
