Příběh amnestie by se dal stručně shrnout jedinou větou, že vrchnost o něčem rozhodla, vzbudila tím mezi lidmi nespokojenost, a tak se snaží najít obětního beránka.

Beránkem má být v případě prezidentské amnestie právě Pavel Hasenkopf.

Příběh ovšem v sobě skrývá tři motivy, které popisují zřejmě typické chování českých elit. Tyto motivy jsou nepochybně přítomny i v jiných zemích, v Česku jsou však rozhodně přebujelé.

Prvním motivem je utajování. Nikdo neví ani čtyři měsíce po vyhlášení amnestie, kdo vlastně text napsal, protože hradní právník Hasenkopf vyvrátil tvrzení hradního kancléře Vratislava Mynáře, že text napsal on s kolegy Petrem Hájkem a Ladislavem Jaklem. Není známo ani to, za jakých okolností amnestii spolupodepsal premiér Petr Nečas. Ví se jenom to, že o svém podpisu neinformoval nikoho z vlády.