Jenže odkud kam by se v tomto případě mělo překládat? Pokud proti nám stojí 25 zemí, předpokládejme, že si vzájemně rozumí a hovoří tedy jakousi obecně přijatelnou, srozumitelnou řečí, kde slova přibližně vyjadřují myšlenky a motivace za nimi stojící.

Jak a čím tedy hovoříme my?

Obávám se, že to lze těžko nazvat jinak než jazyk českého žvástu. Smyslem tohoto jazyka je popřít nebo rozmlžit realitu, čehož se dosahuje po obsahové stránce tím, že slova jsou jinde než myšlenky, a po stránce formální velkohubostí.

Petr Nečas v Bruselu říkal, že jsme proti smlouvě kvůli hrozbě neúčasti na summitech a kvůli jakýmsi ústavním problémům. Za vznešenými důvody byla ale reálná obava, co mu doma nadrobí euroskeptický prezident Klaus. Premiérova promluva tak byla čistokrevným žvástem.

Potud by se dalo říci, že žvást je totéž jako zástupná argumentace. Jenže je tady ještě jedna věc, která ho definuje. Lidé hovořící jazykem českého žvástu automaticky předpokládají, že jejich promluvu není možné brát doslova, že za svá slova nebudou muset nést důsledky.