Došel jsem k závěru, že kontrola (jakákoliv) veřejnoprávní televize je v podstatě nulová a že zvyšování televizního poplatku je v současnosti nežádoucí a nezdůvodnitelné. Stejně jako jeho „workflow inkasa“, tedy konstrukce výběru televizního poplatku, které je minimálně problematické a v rozporu s logikou věci. 

Připomenu, že celé problematice veřejnoprávní televize jsem se začal, opět po letech, věnovat v souvislosti s další neomalenou kandidaturou komunisty na prestižní post generálního ředitele České televize. Kdyby Dvořák nekandidoval, nikdy bych se nepouštěl do, evidentně předem prohraného, boje s větrnými mlýny. Aktualizoval jsem tedy mou šest let starou stížnost na GŘ ČT na turecké hospodaření, nejen s vysílacími právy, v Redakci sportu. Situace se totiž nezměnila a stále se opakuje dokola i přes četné medializace systémového problému. Stojí za připomenutí, že současnou stížnost jsem na Radu ČT podal 2.5.2023 a dodnes jsem neobdržel žádnou reakci. Tedy kromě osobního ujištění předsedy rady ČT Karla Nováka, že „už to poslali k vyřízení“. No, vypadá to, že brzy oslavíme společně s Radou ČT hezké půlroční výročí. Asi koupím chlebíčky nebo pugét…