Nevládní organizace a asociace (NO) jsou zbytečné podle čtyř z deseti Evropanů a podle stejného počtu českých občanů. Podle nich tyto různé typy na státu nezávislých organizací občané nepotřebují, protože mají jiné možnosti, jak ovlivnit politické rozhodování. Váhu nevládních organizací v politickém prostoru si uvědomují zejména Finové, Dánové nebo Nizozemci, kteří výraznou většinou tvrzení o zbytečnosti těchto organizací odmítají. Naopak v Rumunsku a Řecku převazují v tamní populaci negativní hlasy.

Jen necelá polovina Čechů si v širokém spektru nevládních organizací najde tu, která by sdílela jejich hodnoty a zájmy a měla jejich důvěru v politickém vyjednávání. Nutno připomenout, že NO zahrnují obchodní, průmyslové nebo zemědělské komory a sdružení, odbory, profesní organizace a další organizace, a stejně tak sdružení se společenskými, ekonomickými, kulturními nebo sportovními zájmy. Pokrývají tedy velmi širokou škálu zájmů, z nichž mnohé jsou pro utváření podmínek života v demokratické společnosti klíčové. Jak je ale patrné z výsledků průzkumu Eurobarometer, Češi společně s Estonci a Španěly hledají s těmito organizacemi společnou řeč hůře, než zbytek Evropanů. Mnohem větší propojení nevládních organizací se zájmy a důvěrou obyvatel bylo zjištěno v Nizozemí, Irsku a Skandinávií, ale také v Maďarsku, Černé Hoře nebo Rumunsku.

Až tři čtvrtiny obyvatel ČR přitom uznávají, že NO dovedou ovlivnit rozhodovací procesy na regionální úrovni. V tomto jsou Češi nastejno s průměrem evropské sedmadvacítky. O možnosti NO ovlivnit politiku na národní úrovni je však přesvědčeno mnohem méně našinců. Myslí si to jen 55 % z nich, nejméně v EU. V tom, že NO mohou ovlivnit rozhodování na Evropské úrovni, jsou Češi opět nejskeptičtějším národem v Evropě, připouští to jen 37 % z nich. Je zajímavé, že také Nizozemci, kteří jinak patří k těm národům, ve kterých je důvěra vědomí důležitosti NO nejvyšší v Evropě, v tomto ohledu často pochybují. V názoru na možnost NO ovlivnit záležitosti celoevropského významu jsou nizozemci rozděleni na dva stejně velké tábory optimistů a skeptiků. Přitom u jejich sousedů v Belgii, Lucembursku, nedalekém Dánsku, nebo celkem překvapivě také v Rumunsku (kde je paradoxně názor o zbytečnosti NO zastoupen nejčastěji) a Portugalsku, výrazně převažují optimisté.

Pokud dojde k hodnocení, zda je pro občana přínosné být členem nevládní organizace, těsná nadpoloviční většina Evropanů tvrdí, že ano. Z Čechů si to myslí 44 %, což je s výjimkou Lotyšska nejméně v EU. Jedině v ČR a Lotyšsku převažuje mínění, že to přínosné není. Přínosnost členství je považována zejména opět v Lucembursku, Rumunsku a Dánsku, ale také Černé Hoře a Francii. V souladu s celoevropským míněním považují Češi ve významně vyšší míře za přínosné účastnit se voleb na národní úrovni. Možný efekt na ovlivnění politického rozhodování tomuto aktu přiznává 60 % obyvatel ČR, což souhlasí s evidovanou účastí v parlamentních volbách. I v této otázce patří Češi k těm skeptičtějším národům. U sousedů v Německu nebo Rakousku je podíl lidí, kteří účast v národních volbách považují za účinnou, mnohem vyšší, dosahuje až osmdesáti procent. Význam národních voleb pak nejvíce oceňují Dánové (89 %).

Napříč Evropou je pak významně nižší váha připisována účasti v evropských volbách. Že to občanům umožňuje ovlivnit politické rozhodovací procesy, se domnívá jen zhruba polovina všech Evropanů (54 %). Češi (39 %) jsou po Lotyšsku opět nejskeptičtější. Naopak Rumuni a Černohorci této aktivitě věří převážnou většinou (71 % resp. 69 %).

Jak tedy Češi hodlají uplatňovat své občanské zájmy? Z hodnocených institucí a aktivit zatím vyplývá, že se nejspíš opět spokojí s odevzdáním hlasů ve volbách a budou pak trpně přihlížet, jak svůj mandát využijí politické strany a zvolené osobnosti. Jak bylo možné v posledních měsících pozorovat na příkladech třeba církevních restitucí, nebo důchodové reformě, zvyšování daní anebo v případě sKaret, prosazují zvolení zástupci svou navzdory odmítání významné většiny lidí. Velmi nelichotivě vyznívá zjištění průzkumu CVVM, podle nějž dnes v systému hrdě označovaném jako rozvinutá pluralitní demokracie jen přibližně třetina občanů připouští, že můžou ovlivnit řešení veřejně-politických problémů ve své obci a pouhá desetina si toto troufá připustit na úrovni státu.

Přesto politické strany zůstávají v očích obyvatel dominantním hráčem v ovlivňování reality. Toto je opět potvrzeno zjištěním průzkumu CVVM podle nějž je práce v odborech občany ČR shledávána jako méně úspěšná při snaze prosadit změnu legislativy, než práce v politické straně. Jako účinnější byl v tomto ohledu vyhodnocen i demokratický nástroj petice. Důvěra obyvatel v neziskové organizace a odbory je přitom podle CVVM srovnatelná s důvěrou v soudy, banky nebo média. Je tedy patrné, že potenciál odborů, neziskovek a dalších nevládních organizací, zůstává do velké míry nevyužit.

Citované průzkumy vyjadřují paušalizované mínění populace o celém spektru NO jako takovém. Jistě je v dílčích oblastech veřejného života v ČR aktivní řada NO se silným vlivem na „své“ prostředí, na „svou“ agendu. V očích obyvatel však obecně a na národní úrovni hrají stále nepříliš významnou roli. Stav věcí, kdy občané respektují a uznávají mocensko-politický význam politických stran jako dominantní by měl logicky nahrávat stranám, které dokážou svou prací a vystupováním přesvědčit, že citlivě vnímají a zvažují také potřeby a zájmy obyvatel.