V posledních letech se na veřejnost asi dostalo vše, co vůbec může být řečeno, a to navzdory hlavnímu hrdinovi, který sám svůj čin nechával zahalený oponou míjejících let. Přesně do jeho přístupu zapadají i dnešní Wintonova slova, že se dožil příliš vysokého věku, což přináší i zveličování jeho činu. Skromnost ale, sire Nicholasi Wintone, není na místě. Vám udělený Řád bílého lva je nejvyšším státním vyznamenáním. Tím ještě vyšším je ale asi dojetí i úcta Čechů.
Při facebookovém čtení jsem narazil na důležitou myšlenku, jaký je to vlastně rozdíl. Nicholas Winton si nenechával sponzorovat od zachraňovaných své "podnikání", nepomáhal, když se začalo obracet kolo dějin, neměl žádné kilogramy zlata v kufru auta. Ve světě, přiznejme, není jeho jednání známé tak, jako jiné, dokonce veskrze sporné, případy. Tenhle příběh je jiný než Oscarové filmy. Snad proto příběh N. Wintona neoslovil decidenty o udělení Nobelovy ceny míru? Možná jsme tady i my jako republika udělali málo, nikoli z lajdáctví, ale asi jsme to neuměli. Bylo by dobré, kdyby se naši možní navrhovatelé sjednotili v úsilí a opětovně navrhli Nicholase Wintona na udělení Nobelovy ceny. Pro tuto myšlenku by měli získávat i další podporu v zahraničí. Ocenění Wintonova činu takovou stále úctihodnou cenou by přitom bylo právě v této chvíli významným varováním před projevy neonacismu a zejména jejich tolerancí.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
autor: vasevec.cz
