Tématu sebevražd se ve svém profesním životě věnoval i náš první prezident T. G. Masaryk. Není na škodu si jeho závěry přečíst a pokusit se jim věnovat pozornost. Příčin vedoucím k sebevraždám je podle Masaryka hned několik. Hlavními faktory jsou podle něj příroda (působení pozemské a kosmické) a člověk sám, tedy jinými slovy jeho poměry, ať už fyzické - i z hlediska psychického zdraví - anebo společenské či ekonomické. Z tohoto pohledu je včerejší statistika varující a toto téma by se nemělo nijak bagatelizovat. Ze statistik také vyplývá, že nejvíce sebevražd se událo právě v dobách ekonomické krize (u nás například v roce 1934, kdy jich bylo 4007). Z tohoto pohledu by mohly být tato čísla - počet sebevražd - jakýmsi zrcadlem společenské a ekonomické situace v tom či onom státě. Svádí mne to možná k trochu "plytkému" zobecnění, že k počtu sebevražd - pokud jejich číslo stoupalo od roku 2009 - přispěly i pravicové vlády a jejich ekonomické experimenty. Jedná se samozřejmě spíše o demagogii, ale jak se říká, na každém šprochu, pravdy trochu.

Prakticky každý nedemokratický režim je ve většině případů posuzován podle toho, kolik se na jeho území koná poprav, myšleno těch politických. Lidskoprávní bojovníci tyto počty skloňují při každé zmínce o Číně, Severní Koreji nebo Íránu. Počet sebevražd však nezmiňuje žádný z nich. A důvod? Je to snad jen "hra malých čísel"? Jedná se však o promarněné lidské životy, kde je i jednička číslo, které je v civilizovaném světě potřeba brát v potaz. Hraje roli dobrovolnost či nedobrovolnost odchodu ze světa? Lze namítat, že k popravě je člověk odsouzen - ať už oprávněně či neoprávněně - ale k sebevraždě přeci rovněž. Rozdíl je jen v osobě soudce, kterým je v případě sebevraždy člověk sám sobě. Také má však své důvody, jak už o nich psal Masaryk - zdravotní anebo obecně společenské či ekonomické. Ve výčtech by se dalo pokračovat. Hlavní myšlenkou však je etické a morální hledisko věci - má smrt popraveného "větší" cenu než smrt někoho, kdo si ji přivodil sám? Lze nad sebevrahy mávnout rukou a říct si: "Asi to byl nějaký magor."? V tomto ohledu však hraje roli spíše rčení "podle sebe, soudím tebe", kdy si mnoho lidí neumí vůbec představit, že by si sáhlo na život.