Jistě je také otázkou, zda „efektivní lobbování“ za V. Jourovou bylo vůbec možné. Ve srovnání s jinými kandidátkami, zůstaneme-li u žen, to byla spíše lehká váha. Pravda, působila sice v minulosti v rezortu místního rozvoje a v současnosti ho dokonce vede. Podle kolujících informací její první odchod z postu náměstkyně byl ale spojen s nedostatky v její práci. Snad bude s jejím plněním úkolů a dodržováním termínů předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker více spokojen, než v minulosti ministr Radko Martínek. Červ pochybností však v hlavě vrtá, zda v Bruselu bude stačit jen dobře věci „zkomunikovat“, jako to stačí v Praze. Třeba tohle všechno Juncker pro své rozhodování od bruselských kádrováků dostal a při svém rozhodování vzal v potaz. Skutečnost, že Věru Jourovou považuje za vhodnou kandidátku pro rezort místního rozvoje zkrátka není pro šéfa komise rozhodující. Sám měl více „makat“, jak by řekl jemu kupodivu stále bližší Andrej Babiš. Nejde přeci jen o to, aby hlava státu za zvuku bubínků vyvěsila na Pražském hradě vlajku Evropské unie.