Svět je dneska tak uchvátaný, že zapomínáme to, co se stalo včera, před týdnem měsícem. Nové události, které pro nás vybírají média, vytěsňují dřívější fakta. Včera bílé je dnes černé a naopak. Přítel se stává nepřítelem a naopak. Nejsem pohoršený, když přívalu informací podlehne obyčejný člověk. Ten totiž má kromě zpráv zásadnější problémy všedního dne. Horší je to u politiků, kteří rozhodují o osudech svých a zejména jiných zemí.

Připomeňme si jednu zprávu, kterou je možné najít na portálu televizních novin televize NOVA. Ve zprávách z 11. února 2010 byla zveřejněna informace o telefonickém rozhovoru amerického prezidenta Obamy se zvoleným prezidentem Ukrajiny Viktorem Janukovyčem, v němž šéf Bílého domu pochválil průběh voleb, které se na Ukrajině odehrály 7. února. "Poklidné vyjádření politické vůle ukrajinských voličů je dalším pozitivním krokem k posílení demokracie na Ukrajině," uvedl Bílý dům v prohlášení k telefonickému rozhovoru mezi oběma politiky. Jak uvedla NOVA, Janukovyčovo vítězství uvítal ve čtvrtek i francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Podle něj "ukrajinský lid vyjádřil svou vůli ve svobodných, pluralitních a demokratických volbách".

Znamená to, že nyní Obama a Evropská unie na Ukrajině podpořili síly, které násilným způsobem zvrátily „vůli ukrajinských voličů“, vyjádřenou ve „svobodných, pluralitních a demokratických volbách". Janukovyč totiž od počátku výkonu funkce prezidenta, ať má jakékoli vady, neučinil nic, co by bylo proti výsledkům prezidentských voleb v roce 2010 ani posledních voleb parlamentních. Na Ukrajině proto nyní nezvítězila demokracie, ale ti, kteří se postavili proti demokratické vůli voličů. Místo případného legálního vítězství v prezidentských volbách příští rok, možná se obávali prohry, zvolili střelbu v ulicích Kyjeva a několik tisíc demonstrantů a stovek bojůvkářů tak zašlapalo demokratické volby. Po "oranžové revoluci" můžeme mluvit o "revoluci sniperů.

Je to však jediný veletoč, který nám zejména západní politici předvedli? Vždyť třeba Slobodan Miloševič byl po jistou dobu spojencem USA, bez něhož by nebylo možné podepsat dohody z amerického Daytonu. Nakonec mu ovšem byla nasazena nálepka balkánského Hitlera a umírá za nejasných okolností v Haagu. Vítání „arabského jara“ v konfrontaci třeba s „přátelskými“ fotografiemi francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho s Muammarem Kaddáfím, údajným financiérem jeho prezidentské kampaně, jsou toho nikoli jediným příkladem. Kaddáfí byl zavražděn, údajně za účasti francouzské rozvědky.

Stačí si „vygooglovat“ fotografie různých „hvězdných“ politiků a zjistíme, že Sarkozy v tom nelítá sám. Záběry usmívajících se tváří a vřelé stisky rukou politiků USA, Evropské unie a jejích členských států jsou hojné. Úsměvy, podání ruky, oslovení „přítel“ … ničemu z toho nelze věřit.