Jistě si je pevný, že své rozhodnutí ustojí stejně, jako tomu bylo před rokem, kdy se nezúčastnil recepce na pražské ruské ambasádě. Jedno není obyčejná recepce a to druhé není obyčejná přehlídka. Den vítězství a Přehlídka vítězství jsou vzpomínkou na oběti války a prožité utrpení těch, kteří přežili. Bagatelizaci selhání bychom mu neměli dovolit. Stejně jako myšlenku na opakování prezidentského mandátu.

Právě na ty přeživší jsem si vzpomenul, když jsem o Zemanově rozhodnutí slyšel promlouvat jeho mluvčího Ovčáčka, protože Zeman, jak není chlap, rozhodnutí nepřišel novinářům sdělit sám. Letos nám naše televize možná v zájmu objektivity a vyváženosti nezprostředkují záběry z Moskvy a zejména na setkání válečných veteránů, kteří přijeli z celého Ruska a by i dalších států bývalého SSSR, aby se možná naposledy pokusili setkat se svými spolubojovníky. Asi neuvidíme ani děti a mládež s kytičkami, které jak vděk za to, že tady jsou, babičkám a dědům s válečnými vyznamenáními dávají. Ale protože člověk má paměť, ví, že to tak bude. K těmto lidem se Zeman obrátil zády.